Duel o vídeňský Hofburg je nafouknutý
Haiderův historik
Boj o to, jestli bude příštím rakouským prezidentem kandidát Zelených Alexander Van der Bellen, nebo Svobodných Norbert Hofer, míří do finále. S tím, jak se volby blíží, ubývá věcných argumentů, říká historik Lothar Höbelt.
LN Liší se Norbert Hofer a Alexander Van der Bellen skutečně tak zásadním způsobem, jak se všeobecně tvrdí?
Média to hodně nafoukla, takže vznikl dojem, že Rakousko je kdovíjak silně polarizované.
Já si to nemyslím, navíc oba kandidáty také leccos spojuje. Oba se například silně angažují v ochraně životního prostředí, což je tradičně vlastní jak Zeleným, tak Svobodným (FPÖ). Připomínám, že obě strany spolu svého času demonstrovaly proti spuštění temelínské jaderné elektrárny.
Jak Van der Bellen, tak i Hofer od počátku odmítali dohodu TTIP, v ekonomické politice jsou centrističtí. Van der Bellen patří k umírněné levici, takže uznává určité tržní nástroje. Hofer zase není kdovíjaký ekonomický liberál, spíš akcentuje silnou roli státu v ekonomice.
LN Liší se v pohledu na členství Rakouska v Evropské unii?
Už nějakou dobu běží v Rakousku kampaň financovaná podnikatelem ve stavebnictví a tradičním sponzorem liberálů Hansem Peterem Haselsteinerem.
V ní se tvrdí, že po zvolení Hofera hrozí odchod Rakouska z EU, tak zvaný öxit. Veřejnosti sugeruje představu, že rakouský prezident může vyhlásit plebiscit o odchodu z Unie, což je samozřejmě nesmysl.
Hofer několikrát nahlas uvažoval, co by semuselo stát, aby podporoval odchod z EU. Mezi důvody uvedl její přeměnu v superstát anebo vstup Turecka. Už je ale opatrnější, protože ví, že takovéto pochybnosti nahrávají Van der Bellenovi.
LN Jakou reakci v zahraničí lze očekávat, pokud by byl zvolen Hofer?
Myslím, že se budou odehrávat podle obvyklých scénářů. Pravice bude spokojena, levice pobouřena. Ale bude to jiné než v roce 1986, kdy se stal prezidentem Kurt Waldheim (kritizovaný za válečnou minulost – pozn. red.).
Tehdy se v tom silně angažoval Světový židovský kongres, také existovalo ještě rozdělení světa na západní a východní blok.
I v Evropě jsou vlády, jež by s pozváním Hofera problém neměly – například polská nebomaďarská. Nejvíc by asi prezident Hofer vadil Německu, protože to byla donedávna jediná evropská země bez významnější pravicové strany, což se změnilo se vznikem Alternativy pro Německo (AfD).
LN Pokud byste srovnal současnou FPÖ s tou, již v 90. letech vedl populista Jörg Haider, k čemu byste dospěl?
V jádru je to stejná strana, protože její členská základna se moc nezměnila. Rozdíl je v tom, že dnes daleko častěji volí stranu dělníci než v dobách Haiderových.
Na straně druhé ale dokázal Haider oslovovat i dobře situované a zámožné skupiny obyvatel.
Sám byl velkostatkářem a zřejmě i díky tomu dovedl navázat a budovat vztahy se všemi vý- znamnými podnikateli a miliardáři v Rakousku, jimž připadal Haider zajímavý. U Stracheho (Heinz-Christian Strache, současný předseda FPÖ – pozn. red.) takováto vazba chybí, nemá přístup k dvěma stovkám nejvlivnějších Rakušanů. Naproti tomu dál rozšířil podporu u dělníků.
LN Podporují vlivní Rakušané Hofera?
Není to úplně jednoznačné. Například vnuk posledního rakous-
Lothar Höbelt (60) je mimořádným profesorem novějších dějin na univerzitě ve Vídni a přednáší mimo jiné i na Tereziánské vojenské akademii ve Wiener Neustadtu.
Působil také na univerzitách ve Spojených státech a ve Velké Británii. Věnuje se politickým a ústavním dějinám 19. a 20. století v Rakousku, Německu a Británii, zejména historii německonárodního proudu.
V 90. letech byl poradcem šéfa FPÖ Jörga Haidera, vedl jejich think tank. Později se s Haiderem politicky rozešel.
Je to uměle udržované. Za normálních okolností je FPÖ všechno, jenom ne proruská. Byla například vždy silně rozdělena, pokud jde o vztah k USA. Haider byl jednu dobu silně proamerický, pak zase všechno americké odmítal. Dokud ho Rudy Giuliani nebo Henry Kissinger zvali na akce, Ameriku podporoval, pak na ní nenechal nit suchou. Přízeň k Rusku je také otázka momentální konjunktury. Objektivně nemá Rakousko pro Rusy žádný význam. Hrajeme v úplně jiné lize.