Učitelé jednou nohou v kriminále

Pedagogové nejsou zodpovědní jen za to, co své žáky naučí, ale i za to, že děti přežijí školu ve zdraví

Pro učitele je to dost zásadní dilema: mají dopřát dětem zážitky, které jim uváznou v hlavě, nebo dodržovat všechna pravidla, jež byla vymyšlena, a otrávit či unudit své žáky k netečnosti?

„Na škole v přírodě se mi nelíbilo, protože jsme pořád museli chodit ve dvojicích a paní učitelka nás pořád počítala,“postěžoval si nedávno žák jedné pražské školy Jakub. Jeho vrstevník z jiné školy, šesťák Honza, si naopak liboval. Na škole v přírodě se mu ohromně líbilo a nejlepší bylo, že měli s kluky okno nad střechou od jídelny a v noci po ní lezli. Dodávat, že jim šlo o zdraví, ne-li o život, je jistě zbytečné. Kdyby se jim něco stalo, učitel aby si zoufal. Přitom je těžko představitelné, že může mít děti na očích i v noci.

Dřív jsem nosil oči z jatek

Rodiče ovšem očekávají maximum. „Někteří otcové osahávají pneumatiky autobusu, a když se jim jejich vzorek nezdá, jsou ochotni potomka vysadit,“říká ředitel Základní školy v Kunraticích Vít Beran. Školy si podle něj výjezdy radši objednávají u různých agentur a snaží se některé věci ošetřit smluvně, ale úplně se odpovědnosti stejně nevyhnou.

Podobné je to s pokusy. „Jako mladý učitel jsem jezdíval na jatka a kupoval tam buličí oči, s nimiž pak žáci experimentovali. Moc je to bavilo a hodně jim to přineslo, ale dneska už bych to nedělal.“Vlastně to není úplně zakázané, ale nikdo si není úplně jist, co by se stalo, kdyby se dítě třeba píchlo do prstu a dostalo infekci.

Pokus skončil v nemocnici

Strach aby panoval třeba i v chemii. Soudní znalkyně Libuše Černá pamatuje ze své praxe na tristní případ : „Na jednom gymnáziu se tři chlapci připravovali na chemickou olympiádu. Vybrali si pokus se sifonovou bombičkou, který si chtěli nacvičit. Se svým oblíbeným učitelem byli domluveni, že se sejdou ve školní laboratoři, sousedící s učebnou. Jenomže co čert nechtěl, jeden pedagog onemocněl a chemikář musel neočekávaně suplovat. Vyřešil to tak, že zadal žákům v učebně samostatnou práci a otevřenými dveřmi do laboratoře přešel k těm třem chlapcům, kteří plnili bombičky určitou směsí. Pokus ale nefungoval. Chemikář tedy svěřencům řekl – počkejte do zvonění, půjdeme to vyzkoušet ven. Za školní budovou pak vzal špejli, směs, která byla zřejmě příliš upěchovaná, mírně načechral a vzal si od jednoho z chlapců zapalovač. Jakmile škrtl, bombička se roztrhla. Učiteli to utrhlo tři prsty, zraněni byli všichni tři žáci. Jednomu exploze prorazila dutinu břišní, druhý byl zraněný na nohou, třetí měl naštěstí zranění jen nepatrné.“

Nejnebezpečnější je tělocvik

Podle zjištění České školní inspekce bylo ve školním roce 2013/14 evidováno přes 31 tisíc záznamů o úrazech, z toho dva byly smrtelné. V následujícím školním roce počet nahlášených úrazů vzrostl – přesáhl 40 tisíc. Nejvíc se jich stává v hodinách tělocviku, čtvrtina o přestávkách na základních školách.

„Není reálné, aby dozorující učitel dokonale obsáhl chodbu s několika třídami, strávil tam úplně celou přestávku a se zvoněním stál na stupínku ve třídě, kde učí a která je třeba v jiném patře, ne-li křídle,“tvrdí Libuše Černá. Upozorňuje také, že nově platí zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který může obavy učitelů a ředitelů ještě výrazně zvýšit.

Bezpečnost žáků řeší ve všeobecné rovině školský zákon, který ale zároveň spoléhá na podrobnější vyhlášku. Ta však zatím chybí. Ministerstvo školství se odvolává na metodický pokyn, který vydala ještě ministryně Petra Buzková v roce 2006.

Ve skutečnosti je předpisů, které se týkají bezpečnosti ve školách, daleko víc a málokdo by chtěl být v kůži ředitele, který se v nich musí vyznat. I proto teď na ministerstvu školství vzniká nová vyhláška (i když není rozhodnuto, jestli to nebude spíše takzvané nařízení vlády). „Aby byly bez- pečnostní předpisy ve školách a školských zařízeních centralizovány v jednom závazném právním předpisu,“zdůvodňuje záměr tiskové oddělení ministerstva. Jestli připravovaná vyhláška (nařízení) přinese do škol nějaké zásadní změny, však zatím informovat nechce. Uspořádají prý tiskovou konferenci, až bude všechno hotové.

Soudní znalkyně Libuše Černá však s ministerstvem spolupracuje, takže má určitý přehled. Obsah, jak říká, se nebude výrazněji lišit od metodického pokynu ministryně Buzkové. V něm lze nalistovat pár věcí, které každý neví. Například že pedagogický dozor ve škole začíná minimálně 20 minut před začátkem dopoledního vyučování a 15 minut před začátkem odpoledního. Nebo že učitel tělocviku musí řešit třeba i piercing. Materiál totiž říká, že vyučující tělocviku „nedovolí, aby se žák bez odložení nebo zajištění ozdobných nebo jiných nebezpečných předmětů účastnil příslušné činnosti“. A mezi těmito předměty je jmenován mimo jiné i piercing.

Pět kánoí nebo dvě pramice

Učitelé jsou zodpovědní za mnoho dalšího. Mimo jiné i za bezpečné vázání na lyžích žáků, kteří se účastní lyžařského výcviku. Proto někteří vyžadují od rodičů třeba i potvrzení ze servisu, nebo aspoň čestné prohlášení rodičů, že vázání je bezpečné.

Z dokumentu také vyplývá, kolik žáků může mít takový učitel na starosti, když s nimi opustí ško- lu. Na vycházce by měli jít se třídou, která má víc než 25 žáků, dva dospělí. Na lyžařském svahu má mít jeden pedagog na starosti maximálně 15 žáků; v bazénu, kde se odehrává výuka plavání, nanejvýš 15 plavců nebo 10 neplavců; na vodáckém zájezdu nemá pedagog ručit za víc než pět kánoí nebo dvě pramice s žáky; při rekreačním koupání na vyhrazeném koupališti má jedna osoba určená školou dohlížet nanejvýš na 10 dětí.

Expertů se obávám

A jak je to s těmi pokusy? Před časem jsme slyšeli, že jsou v souvislosti se zákonem o ochraně veřejného zdraví, který nabyl účinnosti 1. prosince 2015, ve školách de facto zakázané. Později dalo ale ministerstvo školství najevo, že se situace vyřešila, nebo spíš řeší. Aspoň pokud jde o praktickou výuku na středních odborných školách, jež zákaz trápil nejvíc. Ředitel Střední průmyslové školy chemické v Pardubicích Jan Ptáček potvrzuje, že i studenti mladší osmnácti let smějí pracovat s chemickými látkami, i když ne se všemi. Podle něj pracuje v současné době meziresortní skupina expertů, jež má stanovit, s kterými látkami smějí žáci přijít do styku. „Ale trochu se toho obávám. Z toho, co vím, to vypadá, že je komise dost odříznutá od praxe. Řeší věci, které už se dávno nepoužívají, a jako by neměla přehled, co je pro kvalitní výuku opravdu nezbytné,“dodává.

A jak je to třeba na základních školách nebo gymnáziích, kde se přece chemie nebo biologie učí rovněž? „Zásadně platí, že žáci nesmějí pracovat s toxickými a výbušnými látkami,“říká ředitel kunratické základní školy Beran. Soudní znalkyně Černá doplňuje, že kompetentní učitel sám pokusy dělat a ukazovatmůže, pokud zajistí bezpečnost. Nemůže už ale pokus připravit tak, aby jej dělali i žáci. Tady by měla nová vyhláška pomoci.

Děti vozíme jako dobytek

Někteří rodiče si od nového předpisu slibují i další věci. Například Petr Beňa z iniciativy se sugestivním názvem „Nevozme děti auto- busy jako jateční dobytek“upozorňuje na několik relativně nedávných nehod, při nichž byly děti zraněny, ačkoliv vlastně nedošlo k žádné srážce. „My přivezeme potomky do školy předpisově v sedačce a oni je potom vezou třeba na plavání bez pásů. Přitom se tím současné legislativě neprotiví. Předpis totiž říká, že pokud autobus není vybaven bezpečnostními pásy, vozí se děti podle váhy. Na sedačce mohou sedět dvě až tři, do hmotnosti dospělého.“Pokud autobus pásy má, měl by řidič i učitel dbát na to, aby se děti připoutaly. Pokud je ale nemá nebo sedí na jedné dvousedačce tři, není to nic proti ničemu.

Učitelé jsou zodpovědní mimo jiné i za bezpečné vázání na lyžích žáků, kteří se účastní zimního výcviku

Rodičovská zodpovědnost

Je zřejmé, že ošetřit bezpečnost žáků není vůbec nic snadného. Legislativně, ale hlavně reálně. Damoklův meč nehody visí nad každým učitelem a mělo by to jistě reflektovat i jeho finanční odměňování.

Na druhou stranu všichni tušíme, že cesta lemovaná permanentními obavami a předpisy spíš vyčerpává, než těší, a možná nikoho ani nikam nedovede.

Jak tedy ubrat učitelům a ředitelům stresu? „Je třeba si připustit, že rodičovská zodpovědnost sahá určitým způsobem i do školy a rodičům a zákonným zástupcům dětí je to potřeba zdůrazňovat,“míní soudní znalkyně v oblasti bezpečnosti Libuše Černá a odvolává se přitom na občanský zákoník. Na tom něco bude. Za to, že se kluk během vyučování dovolí na záchod a při té příležitosti se zkusí riskantně spustit z okna na chodbě, aby si skočil do nedalekého McDonaldu pro svačinu, asi učitel opravdu dost dobře ručit nemůže. Nějaká tabu si prostě musí žák přinést z rodiny.

Na druhou stranu by ale asi nebylo úplně od věci, kdyby ředitelé škol mohli povolat více pomocníků, kteří by na žáky dohlíželi právě na těch chodbách. Podle Černé by to mohli být například důchodci. Jenomže i k jejich angažování je potřeba dodržet poměrně striktní předpisy. A ani to nečiní tuto záležitost jednoduchou. Ne, ředitelé to nemají lehké.