Dostat se na Cambridge není tak těžké
Vojtěch Klinger si vyzkoušel středoškolské studium v USA, přemýšlet se prý ale naučil až v Cambridgi
Spojené státy Vojtěcha Klingera překvapily množstvím pravidel a zákazů. Během studia na americké high school se ale naučil anglicky a získal sebevědomí, které později využil, když se hlásil na jednu z nejprestižnějších světových univerzit – britskou Cambridge.
LN Co vás na střední škole přimělo k odjezdu do Ameriky?
Neuměl jsem pořádně anglicky, jsem dyslektik a angličtina, resp. jazyky obecně mi vůbec nešly. Chtěl jsem se tedy především konečně naučit dobře anglicky. V té době semi Amerika hodně líbila, teď už jsem rezervovanější, mám k ní výhrady.
LN Využil jste zprostředkovatelskou agenturu?
Ano. Funguje to tak, že agentura sežene hostitelskou rodinu a potom školu, která je blízko. Co jsem nevěděl, je to, že všechny agentury spolupracují se dvěma nebo třemi americkými agenturami. Jsou to spíš provideři, kteří zařídí letenky tam a zpátky. V Americe pak člověk žije pod taktovkou velké agentury. Nemalá výhoda byla v tom, že jsem byl ve státě Massachusetts na předměstí Bostonu, kde jsou školy v rámci Ameriky nadprůměrné. Moje zkušenost je tím hodně ovlivněna, a pokud mám hodnotit americké střední školství, pak hodnotím to s lepší úrovní.
LN Byl to vzhledem k tomu, že jste neuměl dobře anglicky, velký šok? Najednou být obklopen jen angličtinou...
Stálo mě velké úsilí zorientovat se, naučit se řeč. Troufám si tvrdit, že většina lidí odjíždí s lepší znalostí angličtiny, než jsem měl já. Myslím si ale, že je téměř nemožné se jazyk nenaučit, a lidé, kteří říkají, že jim nějaký jazyk nejde, se ho jen učí špatně. Zvlášť ti s poruchami učení, jako jsem třeba já, mají problém naučit se anglicky v českém systému.
LN V USA vám šla angličtina do hlavy sama?
Když člověk vyjede a vůbec nemá příležitost mluvit jinak než anglicky, naučí se jazyk rychleji. I tak mě to ale stálo dost úsilí. Moje hostitelská rodina měla už třináctého nebo čtrnáctého studenta. Přesto nebyli schopni mluvit tak, abych jim lépe rozuměl. Když jsem přišel domů a měl jsem na naučení například stránku z ekonomie, učil jsem se tak, že jsem ji četl třeba pět hodin, překládal jsem si každé jednotlivé slovíčko a tímhle drilem jsem nakonec všechno zvládl. Na konci roku jsem byl schopen vyhrátmezistátní ekonomickou soutěž.
LN Kdybyste měl srovnat školu doma a v Americe, kde vám to vyhovovalo víc a jaký vidíte největší rozdíl?
Obojí má velké výhody a nevýhody a podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby se našla zlatá střední cesta. Český systém trvá na množství znalostí. Americké školství je interaktivnější, založené na praktických příkladech. Což je sice dobré, ale na druhou stranu mi připadá užitečné, když mají studenti nějaký vědomostní základ jako v Česku. Mám dojem, že u nás na gymnáziích se toho ale učí zbytečně moc. Naproti tomu ale Američané nemají přehled o geografii nebo mezinárodních vztazích. Já mám zkreslený pohled tím, že jsem byl na jedné z těch lepších škol. Kamarádka, která byla v Arkansasu, říkala, že tam studenty zajímalo spíše lovení jelenů v sezoně než škola.
LN Bydlel jste tedy u rodiny. Jací byli a jak se o vás starali?
Pokud jde o finance, moje rodina na tom byla poměrně dobře. Otec lékař s vlastní praxí a zároveň učil na univerzitě. Matka pracovala na částečný úvazek. Bydleli jsme v bohaté čtvrti. Neexistovalo, že bych si třeba platil za jídlo. Čas od času po mně chtěli nějakou pomoc v domácnosti. Bohužel jsem se ale kromě jednoho případu nedostal mimo Massachusetts, protože zprostředkovatelská agentura má velmi striktní podmínky a cestovat bez doprovodu hostitelské rodiny za hranice státu zakazuje. Hodně lidí si myslí, že Amerika je země svobody, já si spíš myslím, že Evropa je země svobody. V Americe jsem téměř trpěl stihomamem, jestli nepřekračuji nějaké pravidlo, o kterém ani nevím, že existuje. Češi jsou obecně porušovači pravidel a mně je to moc sympatické. Přemýšlejí sami za sebe, ne jako Američané, kteří slepě následují nějaká pravidla.
LN Jak jste v Americe trávil volný čas?
Co se volného času týká, věnoval jsem zhruba tři hodiny denně učení a pak ještě tři hodiny tréninkům. Sport tam byl hodně důležitý. Trénuje se pětkrát až šestkrát týdně a někdy jsou zápasy během víkendů. Skutečně volného času tedy moc nezbylo. Chodil jsem spát o půlnoci a byl pořád nevyspalý. Aspoň o víkendech jsem se snažil chodit ven, třeba na večírky. Moji spolužáci ale byli dost rezervovaní.
LN Takže vás jako cizince nepřijali?
Zažíval jsem odmítání, přátele jsem hledal těžko. Obecně mě překvapila americká rezervovanost. Několikrát mi dali najevo, že nemají zájem o cizince z nějaké země, kterou neznají. Myslím, že v Čechách vezmou lidé cizího studenta víc mezi sebe. Chtějí mu ukázat, jak tady žijí a jak to tu funguje. Američané také mají pocit, že to tam musím zbožňovat. Mnohokrát se mě zeptali „Jak se ti tu líbí, super, co?“a já se nemohl dočkat jejich výrazu, až jim povím, že vlastně ne.
LN Jak vás oslovily americké Vánoce nebo třeba Den díkůvzdání?
Díkůvzdání a Vánoce jsem si moc užil. Já žil v rodině třetí generace italských přistěhovalců a náš otec vařil třeba krocana nadívaného šunkou nebo rolády ze čtyř druhů masa. Vařil jídlo hodiny a hodiny, protože to bylo jeho hobby. V Americe se jedí hodně sladké brambory, dýně, tykve. Na jídlo bych si nemohl stěžovat. Vánoce byly hodně opulentní, dárků se dává spoustu, mnohem víc než u nás. Já dostal od svých hostitelských rodičů značkové oblečení. I přesto, že jsme měli občas dost velké konflikty a moje „host mum“na mě křičela.
LN Z čeho konflikty pramenily? Z odlišné mentality?
Moje „host mum“byla hodně temperamentní. Nebyly mi moc tolerovány chyby v pravidlech nastavených rodinou. Několikrát jsem byl přísně napomínán třeba za nesklápění záchodového pr- kýnka. Omluvil jsem se, ale řekli mi, že mi to asi není ve skutečnosti líto, protože kdyby mi to bylo líto, tak bych to vůbec neudělal. Pro mě byl šok, že se doma nezouvají. Ve svém pokoji jsem chodil v botách a po nějaké době jsem si řekl, že bych si měl u sebe v pokoji vytřít. Moc jsem nevěděl, jak to říct. Tehdy mi vysvětlili, že vodu na zem nepoužívají. Oni nevytírali. Nikdy. Takže jsem si vytíral tajně svým starým tričkem, protože jsem neměl hadr. Kdyby na mě přišli, že vytírám, měl bych opravdu velký problém, protože to bylo zásadní porušení pravidel. Moje konflikty plynuly hlavně z toho, že jsem nedodržoval pravidla. Například v horku jsem si nesměl otevřít okno na víc než škvírku, do které se dala síťka, aby dovnitř nevběhla třeba nějaká veverka. Jednou jsem se probudil o hodinu později a šel jsem do koupelny v jiný čas, než bylo běžné. Hned bylo samozřejmě zle.
LN Měl jste ještě nějaké další zákazy?
Jedním z pravidel bylo, že nesmím skypovat domů víc než hodinu týdně, ale jsem byl jeden den v týdnu doma sám, skypoval jsem domů tajně. Od agentury pak přišel mail, že ve chvíli, když je člověk na internetu, nesmí být ve svém pokoji sám. Takže pokud jsem byl na internetu, musel jsem mít otevřené dveře. Dalším zákazem bylo pouštění psa, kterého jsem venčil. Musel být vždy na vodítku. To bylo nařízení, které ale všichni porušovali, včetně otce rodiny. Také mi bylo zakázáno chodit se psem do lesa. Měli jsme hned vedle domu malý les a do něj chodili i přes zákaz. Když jsem se zeptal, proč nesmíme do lesa, „host mum“mi řekla, že by pes dostal klíště. LN Setkal jste se s nějakými podobně absurdními pravidly i ve škole?
Když odpadla nějaká hodina třeba proto, že nepřišel učitel, museli jsme být v jedné velké místnosti s dozorem a nudili se. Já byl konstantně nevyspalý kvůli učení se a tréninkům. Pamatuji si, že jsem chtěl spát a přišel ke mně učitel, který na nás dohlížel, a říkal mi, že spát nesmím. Vedle mě seděl kluk, který měl v ruce mobil, v uších sluchátka a něco hrál. Já jsem se tedy zeptal, jestli můžu spát, když on může hrát na mobilu. Bylo mi řečeno, že nesmím. Já to nerespektoval a během té hodiny jsem ještě třikrát usnul a dohlížitel mě pokaždé přišel probudit.
LN Věděl jste po návratu z USA, že půjdete na vysokou školu do Anglie, nebo jste chtěl zůstat v Česku?
Po návratu jsem byl hodně ambiciózní a plný sebevědomí a řekl jsem si, že se můžu přihlásit na nějakou školu v Česku nebo se přihlásit na nejlepší univerzitu na světě, když tu ta možnost je. Mnoho lidí od této varianty upustí, protože jim to přijde nemožné. Já se během roku v Americe byl podívat na Harvardu a úplně jsem si ho zamiloval. Pak jsem ale zjistil, že je mnohem jednodušší přihlásit se do Anglie, protože člověk nemusí psát americké standardizované testy SAT. Takže nakonec jsem se přihlásil na Cambridge, což mým rodičům přišlo naprosto absurdní. Kromě přihlášky na Cambridge jsem neměl žádný záložní plán. Vytvořil jsem si jednu šanci a tu jsem proměnil.
LN V čem přijímací zkoušky na Cambridge spočívaly?
V prosinci jsem dělal test výro- kové logiky. Ten jsem zřejmě udělal dobře. Posuzují se také známky ze střední školy, ale ty jsem nijak zvlášť dobré neměl. Netuším vlastně, co na mně viděli. Myslím, že hodně spolužáků z mé třídy by mělo velkou šanci se na Cambridge dostat. Pamatuji si, že jsem přijel do „Bradavic“, přišel jsem do místnosti, kde v krbu hořel oheň a celá stěna byla pokrytá knihami, a tam jsem absolvoval pohovor, na který přišli dva lidé, vedoucí sociologie na celé Cambridgi a děkan katedry politologie. Co mě překvapilo, bylo, že se uchazeče neptají na znalosti. Jde spíš o to, jak člověk k řešení věcí přistupuje.
LN Jaké obory jste studoval?
Hlásil jsem se na kombinaci psychologie, politologie a sociologie, ale během studia jsem přestoupil na katedru přírodovědy a vystudoval jsem kognitivní psychologii a kognitivní neurovědu. Studoval jsem, abych se naučil přemýšlet a získal větší rozhled, který mi pomůže v kariéře. Postupem času jsem se daleko víc přiblížil k přírodním vědám. Můj hodnotový systém se na Cambridgi úplně změnil a nakonec jsem se rozhodl dělat vědu a výzkum. Jsem dokonce spoluautorem odborného článku a další budou doufám následovat.
LN Studium jste si musel sám platit, nebo jste získal stipendium?
Třetinu nákladů jsem zaplatil, na třetinu jsem dostal sociální stipendium a na třetinu jsem si půjčil. Nedávno už jsem dokonce splatil dluh britské vládě. Studium kupodivu nebylo tak drahé, jak jsem čekal. Se všemi náklady a se stipendii stálo asi sto tisíc korun ročně.
LN Musel jste během svého studia v Anglii pracovat?
Ne. A mám dojem, že to není ani možné. Univerzitou je to dokonce zakázané, kromě pár hodin. Time management je ale plně v rukou každého studenta, denně má třeba dvě nebo tři přednášky a zbytek je samostudium z knih.
LN Jak na Cambridgi probíhají zkoušky?
Jsou jednou do roka a během roku má člověk nějaké supervize, což je setkávání se s kantorem, kde má možnost bavit se o daném problému se světovým odborníkem. Na tyto schůzky, které jsou každý týden, musí dodávat eseje. Zkoušky samotné jsou jen písemné, ústní zkoušení neexistuje. Při zkouškách méně často uspějí lidé, kteří jen biflují. Člověk třeba dostane otázku a musí na dané téma za hodinu napsat esej. Často to probíhá tak, že z devíti témat si student vybere tři a odpovídá na ně esejí. Mně osobně tenhle systém moc nevyhovoval.
LN Přemýšlel jste o dalším studiu v Anglii?
Chtěl jsem jít do Ameriky, ale tam se dělá doktorát pět let i déle. V Anglii se dělá normálně jen tři roky a nemusí se předtím nutně doplňovat magistr, čili se může stát, že člověk má ve dvaceti čtyřech letech doktorát.
LN Jak jste se po návratu do Česka zapojil do pracovního procesu?
Já původně plánoval, že si dám dva roky pauzu a vrátím se na magistra, ale teď už jsem třetím rokem zpátky v Česku a neuvažuji o okamžitém návratu. Začal jsem pracovat od ledna v Národním ústavu duševního zdraví na půl úvazku, tam jsem pracoval dva roky a teď pracuji na výzkumu pro Psychologický ústav Akademie věd. K tomu dělám už rok moderátora dětského pořadu v televizi Déčko a aktivně se věnuji amatérskému divadlu, jak herectví, tak i režii.
Vytíral jsem tajně svým starým tričkem. Kdyby na mě přišli, měl bych velký problém, protože to bylo zásadní porušení pravidel. Jsem pyšný na to, co mě univerzita naučila. Cambridge vede studenty k tomu, aby se dokázali zorientovat i v neznámém oboru.
LN Plánujete vrátit se do Anglie?
Možná se vrátím ještě na další studium, ale žít tam neplánuji. Chci zůstat v České republice, protože mi nesedla ani britská, ani americká mentalita. Britové jsou hodně svázáni souborem společenských konvencí a to není úplně můj šálek čaje.
LN Která z vašich dvou zahraničních zkušeností vám dala víc?
Amerika mi hodně pomohla osamostatnit se, vybudovat si sebevědomí. A hlavně jsem se tam naučil anglicky, poznal úplně odlišnou kulturu a rozšířil si obzory. Pobyt v Anglii mi dal především kvalitní vzdělání, což mě ovlivnilo velice. Člověk si chvílemi neuvědomuje, co a proč se vlastně učí, jenže pak mu dojde, že se naučil přemýšlet. Jsem pyšný na to, co mě univerzita naučila. Cambridge vede studenty k tomu, aby se velmi rychle zorientovali i ve zcela neznámém oboru.
Autorka je studentka gymnázia a spolupracovnice Akademie LN