Gymnázium studenty zatěžuje nesmyslně moc
Ačkoliv musím předem zmínit, že k českému vzdělávacímu systému nemám zrovna pozitivní vztah, určitě by bylo nespravedlivé ho odsoudit jako naprosto špatný. Je běžné, že český absolvent gymnázia má více znalostí než jeho americký vrstevník, který se učí dle „modernějších“metod.
Špatné stránky českého školství se snažíme měnit v České středoškolské unii, kde momentálně působím jako člen předsednictva.
Myslíme si, že by názory samotných studentů, kterých se týká vzdělávací politika nejvíce, měly být vyslechnuty a měl by na ně být brán přinejmenším stej- ný ohled jako na požadavky různých lobbistických uskupení.
V tomto krátkém textu se pokusím vysvětlit problémy, na které jakožto běžný student šestého ročníku všeobecného osmiletého gymnázia narážím.
Za dobu svého studia jsem často zvedal obočí nad množstvím látky, kterou se musíme naučit. Ačkoliv si myslím, že je u studenta gymnázia důležité být všeobecně vzdělaný, domnívám se, že není třeba znalost podrobného průběhu buněčného dýchání (a s ním spojené anaerobní dekarboxylace kyseliny pyrohroznové). Stejně tak nepovažuji za nutné umět přiřadit přesný letopočet ke každé bitvě.
Tento nával informací často způsobí, že student látku nedokáží pochopit. Dle mých zkušeností
se pak daný žák (pokud věnuje škole svůj čas) učivo „nadrtí“a test napíše na dobrou známku, není ale výjimkou, že i přes jedničku či dvojku z písemky si naučenou látku nezvládne dát do souvislostí a do týdne ji kompletně zapomene.
Rozhodně neobhajuji názor, že by vůbec neměly být povinné předměty jako biologie a chemie. Dokážu si ale představit, že se v povinných hodinách proberou pouze důležité základy a podrobnější informace by student mohl získat na volitelných seminářích.
Domnívám se, že výsledkem zmíněného modelu by byl student stále všeobecně vzdělaný. Přitom by se ale mohl do detailu zabývat tím, co ho opravdu baví.
Co si myslím, že ve škole naopak naprosto chybí, je výuka měkkých dovedností. Situace, kdy student i po šesti letech studia při referátu pouze předčítá ze své prezentace plné textu (na jejímž konci většinou jako zdroje uvidíme Google a Wikipedii), je zcela běžná. Proč se neučíme, jak prezentovat tak, abychom obecenstvo zaujali? Proč nám učitelé ne- ukážou, jak si efektivně hledat potřebné informace?
Právě jednoduché hledání informací je jedna z věcí, které nám v 21. století dokážou usnadnit život. Vzdělávací systém se však novým trendům nepřizpůsobil.
Spousta škol se chlubí svým moderním vybavením. Slouží-li však projektor pouze k promítání dlouhých prezentací, ze kterých si student vše opíše a následně se látku „nadrtí“, nevidím oproti využívání učebnic žádný pokrok.
Učitelé tvoří neodmyslitelnou součást vzdělávacího systému. Právě oni připravují miliony obyvatel na jejich budoucí práci a stát by se o ně měl tedy patřičně postarat. Avšak dle výzkumů OECD je plat českých učitelů v sekundárním vzdělávacím sektoru o 48 procent nižší než v ostatních členských zemích. Poměrně špatně si čeští učitelé vedou také v porovnání s ostatními absolventy českých vysokých škol. V průběhu studia na gymnáziu jsem potkal řadu budoucích učitelů, kteří si u nás odbývali praxi. Mohu se zajisté hluboce mýlit, avšak v naprosté většině případů jsem cítil, že je učení nebaví. Řešením je dle mého názoru zvýšení mzdy učitelů.
Tento krok nevykáže lepší výsledky ihned, své ovoce samozřejmě přinese až z dlouhodobého hlediska. Pouze při zvýšení mzdy začne na pedagogické fakulty chodit více motivovaných studentů, kteří nemusí svoji vysněnou práci zavrhnout kvůli nízkému platu.
Autor studuje na Gymnáziu Budějovická v Praze.