Svobodu pro tisk!

Revoluce 1848 uvolnila politický tlak na dobové noviny, které se nakrátko staly téměř svobodnými

Podíváme-li se na alegorické grafiky oslavující nová práva a svobody spojená s rokem 1848, zjistíme s překvapením, že se v nich oslavovala jen jediná: svoboda tisku. Vskutku nenajdeme žádnou alegorii práva na vlastnictví nebo práva na život – a kupodivu ani žádný alegorický výjev oslavující osvobození poddaných. Zato alegorií svobody tisku najdeme v dobových grafických listech spousty.

Snad bylo toto nadšení vyvoláno okolností, že svoboda tisku byla prvním výdobytkem, který revolucionáři získali ještě před udělením konstituce. Už 14. března 1848, během březnové revoluce, která vyhnala Metternicha, vydal císař Ferdinand I. patent, kterým zrušil cenzuru. Svoboda tisku byla poté garantována i Pillersdorfovou prozatímní ústavou z 25. dubna 1848.

Nový tiskový zákon ale svobodné žurnalistice stanovil takové překážky, že vyvolal v květnu novou revoluci. Až dodatky z 18. května 1848 vytvořily svobodné podmínky pro podnikání v žurnalistice.

Nově vzniklá periodika podporovala nezávislou žurnalistiku

Teprve za revoluce vznikly v českých zemích nezávislé politické noviny a s nimi dostala česká veřejnost i média, která umožnila kritickou diskusi o veřejných záležitostech. Už v dubnu vytváří nakladatelství Gottlieb Haase Söhne nezávislý list Constitutionelles Blatt aus Böhmen, jehož odpovědným redaktorem byl Franz Klutschak. Stejný nakladatel vydával i původně zábavný časopis Bohemia, který se po událostech roku 1848 změnil v politické noviny.

Krátce poté zakládá bývalý redaktor oficiálních (vládou vydávaných) Pražských novin Karel Havlíček Borovský nezávislé Národní noviny, které financoval předák stavovské opozice hrabě Vojtěch Deym. Ale i Pražské noviny se přejmenovaly na Konstituční pražské noviny, aby vyjádřily novou svobodnou orientaci.

Nedoceněnou úlohu v politické žurnalistice hrál litoměřický nakladatel Carl Wilhelm Medau, který vydával deník Prager Abendblatt a jeho českou mutaci, radikální deník Pražský večerní list. Až na podzim 1848 vznikly Občanské noviny Emanuela Arnolda a Noviny Lípy slovanské Karla Sabiny.

K nezávislé žurnalistice pak přispěly i moravské stavy, když začaly financovat

vydávání Moravských novin, kam psali eseje filozofové Jiří Hanuš a František Matouš Klácel. V Čechách se často přehlíží existence německojazyčných českých novin Union. Přitom byly výjimečné tím, že usilovaly o porozumění mezi Čechy a Němci, navíc je řídil nejprve filozof Augustin Smetana a po něm Vilém Gabler (viz rubrika Osobnost doby).

Éra otevřených diskusí

Politické noviny roku 1848 jsou z hlediska dějin žurnalistiky unikátní přechodový typ. Byly to noviny, které sice dávaly prostor delším příspěvkům, jako tomu bylo u beletristických časopisů doby předbřeznové, ale nyní měly tyto příspěvky aktuální politický obsah. Přitom se ještě nezměnily v džungli telegrafních zpráv, tento stav přišel až po roce 1860.

V novinách roku 1848 se kromě úředních hlášení a krátkých denních zpráv našel prostor i na hlubší úvahy, ve kterých odpovědný redaktor nebo externí spolupracovník vykládal zásadní pojmy nebo prezentoval obsáhlé plány reforem. Bylo to vlastně jediné období 19. století, kdy se v českých novinách obsáhle a na úrovni diskutovalo o zásadních otázkách, jako je konstituce, strany, demokracie apod.

Dříve se o takových otázkách otevřeně diskutovat nesmělo, naopak později už veřejná diskuse sklouzla k „národnostním“otázkám. Na diskusích této doby je zřetelně vidět hrdinské odhodlání publicistů, kteří chtěli zvládnout obtíže sociální komunikace (neboli „obcování“) a zároveň se poprat s „kulatými slovy“, jak se tenkrát říkalo vznešeným politickým pojmům. Mnohé noviny proto začaly při- pomínat politický slovník. Řada novinářů ale dokázala trefně pojmenovat překážky, které kladl sociální komunikaci používaný jazyk. „Bude dobrodinec lidstva, kdo nás vykoupí z otroctví frazeologického,“povzdechl si novinář a filozof František Matouš Klácel.

Nebyl jenom Havlíček

Nástup neoabsolutismu počátkem padesátých let toto období ukončil. Všechny české nezávislé politické noviny zanikly a spolu s nimi i většina německých. Z perzekvovaných novinářů všichni známe Karla Havlíčka Borovského, nebyl ale zdaleka jediný, kdo poznal státní útlak. Své si zakusil i německý nakladatel Carl Wilhelm Medau nebo ti, kteří spolupracovali se zakázanými novinami Deutsche Zeitung aus Böhmen.