Havlíčkovy Národní noviny a Slovan
Zhrdinského období české žurnalistiky je po právu nejvýše hodnocen Karel Havlíček Borovský a jeho Národní noviny. Chápali bychom ale špatně dobový význam tohoto periodika, pokud bychom je prohlásili za důležité jen kvůli Havlíčkovým článkům. Národní noviny už totiž nebyly beletristický časopis jako mnohá tištěná média předbřeznové doby, kde většinu čísla psal jeden autor.
Nezapomeňme také, že Havlíček na jaře 1848 na dlouhou dobu odcestoval, aby agitoval v Haliči a Chorvatsku, a v červenci pak odjel do Vídně jako nově zvolený poslanec říšského sněmu, kde zůstal až do října. Celou tu dobu Národní noviny vycházely.
Vlastní zprávy z regionů
Národní noviny zdařile sloužily jako fórum veřejné diskuse. Začátek každého čísla vyplňovala úřední část, kde se publikovaly nové zákony, oznámení nebo tu různé skupiny zveřejňovaly svoje prohlášení. Klíčové otázky tu komentovaly i jiné osobnosti než Havlíček: František Augustin Brauner, Vilém Gabler, František Palacký a další. Havlíčkovy vlastní komentáře – pro mnohé překvapivě – až do olomoucké abdikace císaře Ferdinanda I. obhajovaly vládní politiku. Věřil, že monarchii si chtějí rozdělit Maďaři a Velkoněmci.
Zpravodajství Národních novin bylo na lepší úrovni než mnohá konkurence, jelikož Havlíčkovi se už v době, kdy působil jako redaktor oficiálních Pražských novin, podařilo vybudovat si na venkově síť informátorů, kteří jej zásobovali zprávami z různých regionů. Zahraniční zprávy jinak české noviny většinou opisovaly od vídeňských a německých novin.
Slovan, který Havlíček začal vydávat v roce 1850 v Kutné Hoře, už tuto roli neplnil. Z hlediska formy představoval návrat k době předbřeznové: většinu čísla popsal Havlíček sám vlastními dlouhými úvahami. Některá čísla naplňoval tak, že do nich opisoval kapitoly z historických knih, zejména z dějin Anglie a USA, ale i o vládě Ludvíka Filipa ve Francii. Kromě toho tu zveřejňoval osobní zážitky a svá díla, např. Kutnohorské epištoly.