Tři vlny zla
Obraz Šachová kompozice Ester Šimerové-Martinčekové vyšel na poštovní známce
Na tom obrazu je všechno, co si pod pojmem šachy představujeme. Hra, sport, umění... Obraz Šachová kompozice je nádherným dílem slovenské malířky Ester Šimerové-Martinčekové, patří Slovenské národní galerii a minulý měsíc byl použit na novou slovenskou poštovní známku v sérii Umění.
V New Yorku se nyní sice hraje zápas o mistra světa, ale jeho průběh není zatím příliš atraktivní – z prvních sedmi partií, které všechny skončily remízou, byly pouze dvě trochu dramatické. Věnujme se proto něčemu krásnějšímu.
Minulý týden jsme si připomínali Den boje za svobodu a demokracii a právě 17. listopadu napsal slovenský šachista Vlado Hrtko na webu Praguechess.cz blog o životě malířky Šimerové-Martinčekové. Příběh velký, rozprostírající se přes celé dvacáté stole- tí, a shrnující v osudu jednoho člověka těžké momenty střední Evropy té doby.
Autorka Šachové kompozice se narodila v roce 1909 do bratislavské intelektuální rodiny a již za pět let zasáhla do jejího šťastného dětství první vlna zla a nesvobody. Její vlastní stát, Rakousko-Uhersko, vyvolal děsivou první světovou válku s více než milionem mrtvých. Její rodina ji sice přežila, ale vlastně ne tak úplně.
ŠACHY
Rodiče se po válce rozvedli a otec emigroval do USA, odkud Ester finančně podporoval, aby mohla studovat malířství v Paříži (1927). Z těch krásných dvacátých a třicátých let francouzských studií je i obraz Šachová kompozice (1931), který po návratu domů věnovala mladému bratislavskému hudebníkovi Eugenu Lehnerovi. Po studiích si Ester bere českého lékaře Františka Šimeru (1932) a zařizují si byt a ateliér v moderní bratislavské novostavbě Avion, která bude o sedmdesát let později vyhlášena nejlepší architektonickou stavbou století.
Jenže během několika let toto šťastné období končí druhou vlnou zla a nesvobody, která brutálně zasahuje do jejího života. Nacisté nastupují, Československo se rozpadá a Češi jsou ze Slovenska vystěhovávaní. Ester se svým manželem odchází do Plzně, kde se František Šimera stává primářem v nemocnici. Je zapojený do protiněmeckého odboje a v nemocnici pod různými smyšlenými diagnózami ukrývá i parašutisty. Po prozrazení je primář odvezen do Německa a odsouzen k trestu smrti. Ester za něho bojuje, rozprodá všechen majetek a dosáhne udělení milosti přímo od Hitlera. Bohužel udělená milost nedorazí do věznice včas – Angličané začnou bombardovat okolí žaláře a jeho ředitel dá všechny vězně odsouzené k trestu smrti okamžitě popravit, aby tak zabránil jejich případnému útěku.
Po skončení druhé světové války se finančně zruinovaná a ovdovělá Ester Šimerová vrací zpět do Bratislavy. V roce 1947 se podruhé vdává, bere si úspěš- ného právníka Martina Martinčeka. Jenže o rok později se dostávají k moci komunisté a s nimi přichází do života malířky i třetí vlna zla. Právníku Martinčekovi likvidují jeho advokátní kancelář a posílají ho pracovat do zemědělského družstva do Liptovského Mikuláše. Ester Martinčeková následuje svého manžela do garsonky bez vody a sociálního zařízení, kde spolu žijí až do konce života.
Martin Martinček začne fotografovat a Ester v ústraní maluje (v letech 1970, 1972 a 1992 vytvoří ještě tři obrazy s šachovou tematikou). S malováním končí v roce 1994 a v roce 2005 v 95 letech umírá jako jednoznačně nejlepší slovenská malířka.
Její nejslavnější obraz Šachová kompozice daroval Žid Eugen Lehner svému bratranci Jánu Albrechtovi, když před válkou moudře emigroval do USA. Od Albrechta ho koupila Slovenská národní galerie a až do 8. ledna si ho můžete prohlédnout v Galerii města Bratislavy.