Vězeň čekání

BŘETISLAV RYCHLÍK

Advokát Josef Lžičař takový případ za celou svoji praxi nepamatuje. A pamatuje toho za padesát let „neúrekom“. Sedm let trvající soudní trauma Milana Sedláčka, mého někdejšího kolegy, manažera a herce HaDivadla, člena legendárního Ochotnického kroužku, později ředitele Centra experimentálního divadla v Brně, který po revoluci vstoupil do služeb diplomacie demokratického státu, je děsivým příběhem.

Bývalý šéf Českých center ve Vídni a v Moskvě, ambasador v Kazachstánu a Kyrgyzstánu, byl odvolán z funkce velvyslance v Thajsku dva měsíce po nástupu. Od té doby je vláčen soudy, má zničený profesní i rodinný život. Na začátku stál anonym (!), obviňující Sedláčka, že se v roce 2008 jako vrchní ředitel ministerstva zahraničí měl údajně dopustit zneužití pravomoci při uzavření tří smluv na marketingové akce kolem česko-asijského fóra 2009. Dal pokyn k vyplacení třikrát půl milionu. Státní zástupci tvrdí, že se akce neuskutečnily. Pětkrát byl soudem osvobozen i se dvěma dalšími obžalovanými, pětkrát svědci dokázali, že akce proběhla, existují od ní faktury, katalogy, místopřísežná svědectví diplomatů.

Soudkyně, která pronesla tři osvobozující rozsudky, byla vyměněna. Nová soudkyně konstatovala ve čtvrtém osvobozujícím rozsudku, že celá kauza je umělé vytvoření neexistujícího problému. Podstatou trestného konání je totiž škoda na majetku. Jenže ministerstvo před třemi lety od soudu odstoupilo s tím, že žádná škoda nevznikla. Při pátém osvobozujícím rozsudku soudkyně pravila, že obžaloba neměla být vůbec podávána. Jedním dechem však dodává, že netuší, kdy celá tato kauza skončí, protože státní zástupce se může odvolávat až do smrti obžalovaných.

Spisovatel Pavel Kohout, který všechny soudy poctivě navštěvuje, vymyslel pro Sedláčka pojem „nepravomocně osvobozený“. Milan Sedláček má zastavený profesní růst, je bez šancí na jakékoliv smysluplné žití. Je vězněm čekání. Potkávám v Brně zlomeného člověka a myslím na toho státního zástupce, jestli někdy četl Kafkův Proces.