ÚHEL POHLEDU Závazek z bruselské nástěnky
Evropská komise tlačí na vyšší energetické úspory. Náklady dopadnou na každého z nás
Teprve předloni se lídři členských zemí Evropské unie dohodli na energetických cílech do roku 2030. Nyní se Evropská komise snaží tento plán měnit. Původní závazek energetických úspor ve výši 27 procent by se měl významně zpřísnit. Náklady jsou přitom tak vysoké, že mohou zasáhnout celou ekonomiku.
Původní idea, na které byla postavená evropská klimaticko-energetická politika, spočívala v rovnováze tří cílů – trvale udržitelného rozvoje, bezpečnosti dodávek elektřiny neboli nezávislosti na okolním světě a zajištění konkurenceschopnosti Evropské unie. Tyto tři cíle měly být v rovnováze, podle toho se i nastavovaly nástroje, pomocí kterých se měly splnit. Trvale udržitelný rozvoj měla zajistit dekarbonizace, k nezávislosti měl vést rozvoj obnovitelných zdrojů a konkurenceschopnost nám měla zajistit vyšší energetická účinnost neboli energetické úspory. Idea to byla skvělá, kdyby se naplnila, mohla by fungovat.
Momentálně ale tuto myšlenku ničí nepromyšlená a vzájemně nepropojená regulace. Systém obchodování s emisními povolenkami stále reálně nefunguje a penalizuje tak energetiky investující do modernizace tradičních zdrojů. Zato se klade velký důraz na obnovitelné zdroje, k jejichž podpoře každá země přistupuje trochu jinak. Evropská jednota se vytratila. Obnovitelné zdroje v tuto chvíli výrazně pokřivují velkoobchodní trh s elektřinou, závisí totiž na velkých dotacích a další netržní podpoře.
Tlak na „nezdravé“úspory
Před několika týdny unikl z Evropské komise návrh revize směrnice o energetické účinnosti, který by měl být vydán na přelomu listopadu a prosince. Chystané změny přitom nevěstí krok správným směrem. V návrhu se již nepíše o indikativním 27procentním cíli pro energetické úspory, který schválila Evropská rada a s nímž členské země, energetiky i velcí spotřebitelé z řad ev- ropských průmyslových firem již druhým rokem počítají. Najednou Komise hovoří rovnou o 30 procentech a to ani nemluvím o odhodlání některých europoslanců posunout tento cíl ještě dále, až k 40 procentům.
Nejde přitom jen o plané cíle bez vlivu na každodenní život a ekonomický chod. V případě České republiky počítá státní energetická koncepce v roce 2030 se spotřebou energie na úrovni 1051 petajoulu (PJ). Ke splnění 27procentního cíle nám chybí 15 PJ. Jenom toto číslo je přitom vyšší než průměrná spotřeba elektřiny v domácnostech v deseti největších českých městech. Zpřísnění cíle o další tři procenta představuje dalších 43 PJ úspor, dohromady tedy 58 PJ.
Náklady na dosažení těchto úspor ovšem nerostou lineárně. Funguje to jako při dietě – nejprve postupujete snadno, později je ale shození každého dalšího kila obtížnější a obtížnější, až nakonec nemusí být hubnutí vůbec zdravé. Stejně tak jsou energetické úspory zprvu efektivní a dávají ekonomický smysl, v určitém bodě ale nastane zlom, za kterým jsou již další úspory velmi nákladné a vlastně nevýhodné. Dosažení úspory stojí víc, než by stála výroba potřebné elektřiny i z toho nejdražšího obnovitelného zdroje.
Evropská komise říká, že náklady na energetické úspory by se měly pohybovat od tří do 15 miliard korun za jeden petajoule. Velký rozptyl je daný jak rozdílnými výchozími podmínkami v jednotlivých evropských zemích, tak právě tím, že dosažení dalších a dalších úspor je mnohem nákladnější než na počátku. Země, které dosud hospodařily s energiemi nejhůře, tedy budou mít cestu ke splnění cíle výrazně snazší a levnější.
Třicetiprocentní úspory, které Komise navrhuje, by pro Česko znamenaly výše zmíněných 58 PJ a měly by tedy stát něco mezi 150 a 880 miliardami korun. Výpočty ČEZ zohledňující specifické české podmínky ukazují, že náklady u nás dosáhnou 550 až 600 miliard korun. To je velmi vysoká částka. Podle údajů Komise by pro nás o tři procenta nižší cíl znamenal náklady nanejvýš 228 miliard.
Současně EK navrhuje, aby zvyšování energetické účinnosti postupovalo tempem 1,5 procenta ročně. To by pro
Utrácet růst za úspory!?
Nyní tak české politiky čekají rozhodující debaty, které určí budoucí podobu evropské energetiky po roce 2020. V diskusi bude chybět hlas Velké Británie, která před referendem o vystoupení z Evropské unie patřila k hráčům přinášejícím střízlivější pohled na energetiku, a tím pádem byla pro Česko v mnoha tématech spojencem.
Nejde o to, že bychom se do energetických úspor neměli pouštět. Už nyní se na ně zaměřujeme a i pro nás v ČEZ představují velkou obchodní výzvu a příležitost. Z pohledu České republiky ale musíme brát v potaz především blahobyt našich občanů a zajistit jim kvalitní životní prostředí včetně pracovních příležitostí i ekonomického růstu. Proto by se Česká republika měla držet cíle 27 procent úspor. Pokud bychom ho měli měnit, tak pouze po zralé úvaze a analýze dopadů této změny na českou energetiku, průmysl, domácnosti a zmiňovanou míru blahobytu našich občanů. Za každou cenu bychom se také měli držet stávající dohody, ve které je tento cíl nezávazný. Je také třeba EU říci, aby si ujasnila rozdíl mezi ročními úsporami ve výši 1,5 procenta a celkovým cílem 30 procent. Posledním bodem naší snahy by mělo být propojení systému emisních povolenek s energetickými úsporami. To znamená, že pokud dosáhneme energetických úspor odpovídajících určitým emisním povolenkám, měly by se tyto povolenky automaticky stáhnout z trhu, aby se ještě nezvyšoval současný převis nabídky nad poptávkou.
Marketing Evropské komise mezitím běží naplno. Na nástěnkách v Bruselu již visí leták se závazkem 30 procent. A jak ostatně přiznala i náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Lenka Kovačovská, o schválení tohoto záměru se v Evropské komisi nepochybuje. Nikdo jej přitom dosud neschválil.