Svoboda, ta holka konstituční...
Období kolem revoluce 1848 bylo nečekaně dynamické. Najednou bylo možné to, co včera platilo za vyloučené. Lidé byli konfrontováni s událostmi, které si ještě nedávno nedokázali představit. Obce zaplavovaly letáky, demonstrace, petice, venkované přestávali robotovat a lovili v panských lesích. „Konstituční hony“, jak se legitimizovanému pytláctví říkalo, se staly výrazem nabyté svobody.
Ze dne na den se objevovala slova, která dosud nikdo neslyšel: revoluce a kontrarevoluce, reakce a opozice, fakce a frakce, parlament a kamarila, cenzura a konstituce... A brzy se objevila dokonce i barikáda! Svobodu tisku ( Pressfreiheit) si mnozí vykládali jako osvobození od daní za výrobu (lisování, tedy presování) vína. Nejrozličnější výklady se pojily i se zdánlivě srozumitelnými slovy, jako je svoboda. Objevil se např. muž, který se domníval, že již nemusí více žít se svojí ošklivou manželkou, může ji vyhnat a vzít si novou, hezčí...
Ke kouzelným slůvkům se zařadila konstituce. Opojnému zvuku tohoto slova pro- padali nejen včerejší poddaní, nýbrž i novopečení politici. Karel Havlíček Borovský o ní psal jako o kouzelném a dobro činícím slovu, jež zlomí moc byrokracie a naváže bezprostřední spojení panovníka s národem.
Patosem však vážnou věc nešlo objasnit, a tak byly brzy noviny plné článků, které vysvětlovaly, co to vlastně ta konstituce je. Termín se vyskytoval v nejnemožnějších spojeních. Rozšířila se např. představa, že u dvora žijí dvě vysoce postavené dámy, které soupeří o přízeň panovníka. Ta hodná, která chce lidu pomoci, se jmenuje Konstituce, ta druhá, zlá, se jmenuje (dvorní) Kamarila.
Nadužívání slova konstituce spojené s nesprávným porozuměním jeho skutečnému významu a obsahu vedla k až bizarním jevům, jako byla oplzlá Píseň o konstituční nevěstě. V ní se všeobecná konstituce proměnila v obecní děvku, v holku konstituční...