Ať Tesla daně neplatí
Podpořit firmu, která českému průmyslu pomůže bezbolestně předejít strukturálním problémům, má smysl
Objevily se spekulace, že Tesla, jeden ze symbolů inovací, elektromobility a automatizace 21. století, má zájem vytvořit v České republice tzv. Gigafactory 2, tedy evropskou výrobnu jejich elektromobilů. Česku prý hraje do karet, že ve výrobě aut máme velkou tradici, ale také například velké zásoby lithia, které je strategickou komoditou pro výrobu baterií. Zkusme si představit, že je tato spekulace postavená na reálných základech. Dá se jí využít k oživení debaty o daňových pobídkách.
Daňové pobídky jsou nástrojem minulého tisíciletí a v současnosti se od nich zcela správně ustupuje. Proč se jich také držet? Zvyšují nerovnosti, oprávněně rozčilují méně majetné, protože ti mají pocit, že zatímco oni makají a daně platí, zahraniční miliardáři je platit nemusí. Morální rovina je jen velmi těžko napadnutelná – není to spravedlivé. Proti klasickým daňovým pobídkám ale mluví i argument ekonomický – vyplácí se pouze krátkodobě. Ve chvíli, kdy se začnou používat jako standardní nástroj a investoři je tak nějak automaticky očekávají, se z pobídek stává nutnost. Nedáš-li daňové prázdniny, nedostaneš investici. Státy se tak v porovnání s velkými zahraničními investory ze suverénů proměňují v pouhé účastníky aukce, kde se vzájemně předbíhají v rozsahu daňových úlev. V konečném důsledku jde o hru s nulovým součtem a státy místo podpory ekonomiky stavějí hladové zdi, které platí všichni a nevydělává nikdo. Navíc argument, že zrovna ty největší firmy vytvářejí nejvíce pracovních pozic, je přinejmenším pochybný, ne-li úplně falešný. Bylo by nejlépe, kdybychom se jako státy na mezinárodním poli dohodli a společnými silami velké firmy donutili daně znovu platit.
Obrovská transformace
V některých situacích ale jde o víc. Držme se případu Tesly – automobilový průmysl v Česku vytváří sám o sobě cca sedm procent HDP, role celého strojírenského průmyslu je ještě výrazně větší. Navázané multiplikační efekty jeho roli dále umocňují. Pro- zatím se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku – Škodovka šlape skvěle, daří se i ostatním automobilkám, a dokonce se probouzí i čistě domácí automobilové firmy. Problém ale je, že se dnes vedou bitvy, jejichž výsledek bude vidět za 10 let. Automobilový průmysl prochází obrovskou strukturální transformací a za pár let se může ukázat, že jsme sice uměli skvěle vyrábět modely pro rok 2016, modely pro rok 2025 ale neumíme.
Jaké automobily budou jezdit v roce 2025, dnes s jistotou neví nikdo. Vývoj ale postupně ukazuje, že v elektromobilech je skutečně velký potenciál. To ovšem vyvolává velmi nepříjemné otázky: Kolik ze sedmi procent podílu na HDP tvoří výroba spalovacích motorů a převodovek, které v budoucnu nebudou mít využití? Udržely by se případně i jiné sektory automobilového průmyslu? Jak dopadne zbytek strojírenského průmyslu? Doufejme, že zodpovědné orgány už na tyto otázky odpověď alespoň hledají. V datech, která mají k dispozici, se dá nalézt mnoho nápověd.
Ve chvíli, kdy se k nám hlásí úspěšná firma, která zde chce postavit supermoderní továrnu, a po zpracování důkladných analýz vyjde najevo, že ohrožení je reálné, a tato firma ukazuje přinejmenším velmi nadějný směr klíčovému průmyslu, tak po ní musíme skočit a pro úspěch udělat všechno. Klíčovému sektoru by se naskytla přirozená cesta k modernizaci. Firmy se naučí moderní technologie a vychovaly by novou generaci odborníků, kteří by se v nové době orientovaly mnohem snáze. Taková firma by nám mohla pomoci poměrně bezbolestně předejít výrazným strukturálním problémům. Daňová podpora tak najednou získává kladný součet a hladová zeď se mění v investici do budoucna. A to i za cenu nižších, či dokonce žádných daní.
Kritik může snadno namítnout, že elektromobilita je módní trend jako každý jiný a odejde stejně rychle, jako přišla. I v takovém případě by se ale přítomnost Tesly nebo podobného podniku v Česku mohla vyplatit. Českému průmyslu totiž hrozí i jiné, možná ještě vážnější nebezpečí – automatizace. Podle odhadů OECD je v Česku automatizací přímo ohroženo 10 procent pracovních míst a dalším 35 procentům hrozí výrazná změna pracovních úkolů. Nenaučíme-li se elektromobily, můžeme se naučit skvělé průmyslové roboty.
Ekonomická úspěšnost stojí a padá se schopností přizpůsobit se nové době. Jedinou udržitelnou možností, jak zajistit budoucí prosperitu, je ekonomika postavená na inovacích. Pokud existují relativně bezbolestné cesty, jak české ekonomice pomoci a potenciálně tak zachránit budoucnost průmyslu, byť za cenu nižších daňových příjmů v současnosti, stojí za to je alespoň zvážit. Snad by to bylo i spravedlivé.
Autor je ekonom EU Office / Knowledge Centre České spořitelny a think tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd České republiky