Jak se volilo roku 1848
poslanec
deputovanými, posly, vyslanci, volenci či čekanci. Zmatek vyvolávaly i odlišné způsoby volení při jednotlivých volbách. Jasno bylo snad jen v tom, koho volit (ty nejlepší) a koho nevolit (úředníky a kněží).
Složitost umocňoval i fakt, že např. pro volby do říšského sněmu byly mantinely nastaveny velmi liberálně, a volili tak muži, kteří o politice neměli ponětí, mnozí byli i negramotní – v Haliči negramotní sedláci dokonce zvolili hned několik negramotných poslanců. Ti ale nerozuměli německy, a hlasovali tak podle toho, jak jim ukazoval jejich místodržitel.
Leckde zase byli zvoleni lidé, kteří vůbec nekandidovali. Osobnosti jako Palacký či Havlíček byly zvoleny hned v několika okresech najednou. A ve Vlašimi byl naopak zvolen člověk, který nejenže nekandidoval, ale kterého zde ani nikdo osobně neznal, pouze se o něm říkalo, že je to hodný pán.
Ke slovu se ale bohužel dostalo i násilí. Asi nejskandálnější byla volba jičínského katechety Sidona, pro kterého jeho studenti po vesnicích agitovali s pistolí v ruce tak dlouho, až se jeden postřelil. Za hranicí zákona se však pohybovali i mnozí volební komisaři. V urnách měli více lístků, než kolik bylo volitelů; často nerespektovali tajnost a lístky předem opatřili jmény volících.
Pečetění a míchání podepsaných lístků v urně tak sice postrádaly jakýkoli smysl, nicméně předepsaný postup bylo třeba dodržet. Na řadě míst byly také volební lístky dodatečně upravovány ve prospěch jiných kandidátů.