Já-jsem-vám-to-říkal

míru předvídání nepředvídatelného dokazoval. Spletli se protřelí bookmakeři, analytici i někdy docela spolehlivé průzkumy veřejného mínění. Myslet si zpětně, že jsem měl pravdu proti všem, je ale vlastně naše přirozenost.

„Ne, nečekal jsem to. Mnoho z vás se mě dnes ptá, jestli jsem to čekal, ale musím prostě přiznat, že ne,“napsal svým studentům k otázkám zvolení nového prezidenta například profesor behaviorální ekonomie a psychologie Dan Ariely. Vědec izraelského původu vyučující na Dukeově uni- verzitě v americké Severní Karolíně překvapil i tím, že namísto očekávaného rozebírání iracionality voličů se zaměřil na následné komentátory.

Autor bestsellerů Jak drahé je zdarma, Jak drahá je nepoctivost nebo Jak drahá je intuice poukázal na jeden ze základních kamenů behaviorální ekonomie. A sice různé chyby a zkreslení lidského vnímání nebo předpojatosti, anglicky označované jako biases.

V tomto případě jde především o dobře známý a popsaný problém zpětného pohledu (anglicky The Hindsight Bias). Někdy se také velmi trefně nazývá „já-jsem-to-věděl“efekt.

Nejde o nic jiného, než o prostý sklon dívat se zpětně na minulé události tak, že byly vlastně předvídatelné. A to přesto, že v době, kdy k nim teprve mělo dojít, se nám samotným tak jednoznačně předvídatelné rozhodně nezdály.

Je to přirozená funkce lidského mozku postihující všechny bez rozdílu a nedá se s ní nic dělat. Sice nikdo zatím nedokázal, že by byl výskyt větší v různých kulturách a národech, dalo by se ale úspěšně tvrdit, že právě Češi v těchto sklonech excelují. Vždyť jak už říkal dobrý voják Švejk: „Já už o tom před válkou mluvil s panem okresním hejtmanem!“