Cizinec do české repre patří

Brát, či nebrat. To je, oč tu běží. Zatímco v basketbale, házené či stolním tenise hájí či hájili české barvy rodáci z USA, Ruska či Ukrajiny, tuzemská reprezentace ve fotbale mezi sebe „cizince“dosud nepustila.

Přitom už dvacet let i v něm námluvy s cizinci probíhají, v případě Sladjana Ašanina, Edina Džeka či Wilfrieda Bonyho však skončily na tom, že se je nepodařilo přesvědčit, aby získali české občanství a zbavili se toho původního.

Nyní je však blízko k tomu, aby toto letité tabu bylo prolomeno. Vukadin Vukadinovič, rodák z Bělehradu, který však v Česku žije už osm let, splnil podmínky, aby získal české občanství.

PAŽIT

To by měl získat v úvodu příštího roku a jak sám záložník Zlína přiznal, hrát za českou reprezentaci by hodně stál. Trenér národního týmu Karel Jarolím pak potvrdil, že pokud by si Vukadinovič udržel výbornou formu z podzimu, vyzkoušel by ho už v březnovém přátelském zápase doma s Litvou.

A rychlý křídelník by v současné formě českému týmu výrazně pomohl. Nejenže je s osmi góly druhým nejlepším ligovým střelcem, z jeho rychlosti navíc těží i jeho spoluhráči, takže se nikdo nemůže divit, že je Zlín v ligové tabulce druhý se ztrátou pouhých dvou bodů na vedoucí Plzeň. Navíc Vukadinovič mluví plynně česky a splnil i náročný jazykový test potřebný k českému občanství. Dokonce překvapil tím, že na otázku, zda zná slova české hymny, odpověděl, že se zpívala v divadelní hře Fidlovačka.

Řada fanoušků si sice myslí, že Češi na tom ještě nejsou tak špatně, aby zabíral „cizinec“místo fotbalistům, kteří se zde narodili. Další se zase bojí toho, že kdyby se v týmu objevil první cizí hráč, mohlo by se to v budoucnu zneužít tak jako v házenkářské reprezentaci Kataru, za kterou hrají hráči z celého světa.

To však v českém prostředí nehrozí. Naopak by bylo dobré, kdyby si z Vukadinovičovy obrovské chuti hrát za český tým vzali příklad někteří fotbalisté, kteří se v Česku narodili.