Rodičům: Hrajte digitální hry svých dětí
BOHUMIL KARTOUS
Digitální svět je vysoce plastické prostředí. Člověk jej může zabydlet, akomodovat podle svých vlastních preferencí a potřeb, což může mít nekonečné množství podob. Na rozdíl od světa fyzického, v němž z určitých situací nelze „utéct“a kde možnost přizpůsobení se má své hmotné limity, v digitálním světě je možné vytvářet zcela nový svět šitý sobě na míru. Pro každého.
U lidí se společnými sociálními vlastnostmi pochopitelně existují podobnosti. Například děti a teenageři obydlují digitální prostor výrazně jinak než dospělí. Vstupují do něj prostřednictvím jiných bran a osidlují v něm jiná místa. Digitální svět, viděno jejich očima, má úplně jinou podobu. A mohou za to hry! Digitální hry, noční můra rodiče na začátku 21. století, fenomén vyvolávající rodičovskou úzkost, tedy pokud zrovna nějaká hra nezaměstnává jejich potomka, a neposkytuje jim tak blažené chvíle nefalšované rodičovské dovolené. V tom okamžiku většinou na svou úzkost rádi zapomínáme.
Hra ve své pravé podstatě představuje učení v jeho reálné, evoluční podo- bě. Pomocí hry se nejen člověk, ale i živočišné druhy se složitější nervovou soustavou učí strategie přežití ve světě, který obývají. Existuje k tomu spousta teorie, počínaje Darwinem. Jakákoliv hra je postavena na určité strategii přežití v našem současném světě. Jsou podnětné hry (strategické, tvůrčí, komunitní) a hry, které pouze sledují vypjaté životní situace (střílečky, sport). Občas se prolínají. Děti nicméně přitahují zcela přirozeně, stejně jako je přirozeně nutí jejich sociální okolí, aby se staly součástí digitálního prostoru.
Jako rodiče s tím můžeme nesouhlasit, můžeme se ale také snažit pochopit, o co vlastně v digitálních hrách běží. Autor to udělal, začal hrát Clash of Clans. Hra stojí na strategii, budování i vytváření komunity. Angličtina. Zároveň obsahuje prvek boje, atraktivní zejména pro mužskou část populace, ovšem bez krve a vnitřností. Skutečně jde v prvé řadě o zcela jiné dovednosti, které jsou k úspěchu třeba. Jde zejména o schopnost plánovat ve složitější konstelaci podmínek, na základě toho dobře hospodařit a vhodně investovat, budovat a spolupracovat. Jen blázen by něco takového svému dítěti odpíral. Kde jinde by se to naučilo? Ve škole? Navíc je to jedinečná možnost sdílet s potomkem společné téma a nechat ho hrát roli učitele. Zase hra. Inu, rodiče, hrajte hry. Jediné, co byste měli hlídat, je obsah. A čas takto strávený. Váš i vašich dětí.
Pomocí hry se nejen člověk, ale i živočišné druhy se složitější nervovou soustavou učí strategie přežití ve světě, který obývají