Co koho odrazuje
Myslím, že pan hoteliér silně podceňuje své hosty, když míní, že by pamětní deska hrdinovi, jenž v domě v Konviktské ulici v Praze kdysi působil, umístěná u vchodu do hotelu mohla klienty odradit. Kdo takový nesmysl kdy slyšel? Pro cizince mohou připomínky vázající se k místu jejich přechodného pobytu v cizím městě přece jen zvýšit image budovy, její výjimečnost. Je-li to spojeno s dramatickým osudem mimořádné osobnosti, tím líp. Připomene člověka, kterého cizí mocnost v prvních dnech po konci druhé světové války odvlekla z pražského domova a uvěznila na daleké Sibiři, a když na následky utrpení v lágru zemřel, neoznačila ani jeho hrob.
Uctít významného generála československých legií v Rusku a jednoho z nejvyšších představitelů československé branné moci Sergeje Vojcechovského, který zemřel 7. dubna 1951 v jednom ze zvláštních táborů Ozerlagu v sibiřském Tajšetu, by měla být pro pana italského podnikatele čest. Asi by si měl přečíst knihu o tomto výjimečném muži Osud generála (Vladimír Bystrov, Academia 2007). Snad by mu důležité pasáže někdo přeložil. Třeba by pak pochopil, v jaké zemi se rozhodl provozovat svůj hotel a jaké hodnoty kromě peněz se ve slušné společnosti vyznávají. I když – spolu s ním by si tu knihu měli přečíst i pražští památkáři, kteří se směšnou výmluvou prý nepovolí desku ani na vedlejším domě...
Pro osvěžení paměti, či spíše už zase nepaměti: „Československý generál Sergej Vojcechovskij byl perzekvován za svůj boj proti bolševismu a za věrnou službu ideálům demokratické Československé republiky, v jejíž armádě v letech 1921–1939 zaujímal významné odpovědné funkce. Patřil k prvním československým občanům, kteří se stali oběťmi politických zájmů komunismu v Československu. Byl nejvyšším důstojníkem československé armády a představitelem Československé republiky, který byl nezákonně pronásledován sovětskou bezpečností přímo na území naší republiky.“
Kromě 16 vysokých mezinárodních řádů a vyznamenání za života byl poslední předválečný zemský vojenský velitel v Praze prezidentem Havlem v roce 2007 poctěn in memoriam i Řádem Bílého lva III. vojenské skupiny.
Výstava architektonických modelů Jana Kaplického v Tančícím domě v Praze představuje jeho tvorbu jako neustálý tvůrčí proces. Jak připomíná kurátor výstavy Ladislav Zikmund-Lender, slavný architekt navrhoval nejen kancelářské budovy a obchodní centra, ale také futuristické vily či památník obětem komunismu.
LN Úvodní část výstavy se věnuje Kaplického rodinnému zázemí, především jeho rodičům, kteří pocházeli z uměleckého prostředí. Co myslíte, že ho nejvíc ovlivnilo?
Jeho otec Josef byl velmi uznávaný výtvarník. Věnoval se sochařství, grafice, spolupracoval s významnými architekty. Předpokládám, že právě rozmanitost jeho tvorby měla na Jana zásadní vliv. Vždy ho zajímalo komplexní zpracování, navrhoval nejen domy, ale také nábytek, dekorativní předměty nebo oblečení. Důležitá byla i tvorba jeho maminky, výtvarnice Jiřiny Kaplické. Věnovala se grafice i užitému umění, navrhla dekor pro kolekci porcelánu, který měl úspěch na EXPO 58 v Bruselu. Jedním z Janových inspiračních zdrojů mohly být také její ilustrace pro vědecké publikace, například knihy o botanice, kde jsou precizní akvarely dřevin a květů.
LN Jan Kaplický emigroval v roce 1968 do Anglie. Pracoval v několika architektonických kancelářích, ale postupně si vybudoval vlastní, svébytný styl. Kterou zakázkou se mu podařilo dostat do mezinárodního povědomí?
Firmu Future Systems zakládal s Davidem Nixonem, navrhli společně řadu domů pro soukromé investory, byly to většinou vily nebo kancelářské budovy. V 90. letech Nixonovo místo zaujala Amanda Levete. Jejich prvním velkým vítězstvím byla soutěž na ztvárnění Národní knihovny v Paříži, kde získali první místo. Na naší výstavě jsou vidět nejen nákresy, ale také model. Projekt se sice nerealizoval, ale otevřel Kaplickému dveře pro další významné zakázky.
LN Vedle kancelářských budov a obchodních center jsou na výstavě také návrhy soukromých vil nad vodou nebo uprostřed kopce. O co se jedná?
Kaplický získal v roce 1985 zakázku na navrhování vesmírných modulů pro NASA. Později se několikrát zabýval futuristickým Jan Kaplický: vila „E“2, Jan Kaplický, David Nixon: kabina Burák (Peanut),