Město bez Židů. Ztracený film předjímal holokaust
VÍDEŇ/PRAHA Je konec první světové války, městem Utopia cloumá krize. Strmě stoupá hrozivá inflace stejně tak jako rozladění většiny lidí. Znepokojený starosta sleduje pobouřené zástupy a nakonec prostě nevidí jiné řešení. Je třeba vyhnat všechny Židy.
Zní to jako odstavec vytržený z nějaké knihy o historii německé třetí říše. Sugestivní vize předjímající nástup fašismu a následující holokaust ale pocházejí ze starého němého filmu.
Černobílý snímek Město bez Židů, který vznikl podle stejnojmenné novely židovského autora Huga Bettauera v červenci roku 1924, je patrně nejvýznamnějším dílem němé éry rakouské kinematografie.
Nacismus byl v té době ještě zakázán, Adolf Hitler teprve spřádal své plány na uchopení moci. Ve vzduchu už byl ale v první polovině 20. let cítit nezadržitelný vzmach antisemitismu, nacionalismu a všeobecné nenávisti.
V rakouských archivech dlouho ležela ještě jiná verze filmu, prostá klíčových scén. Je to zhruba rok, kdy v Paříži objevili jeho úplnou kopii.
Kampaň na záchranu
Historici z rakouské filmotéky Filmarchiv Austria poté sledovali zežloutlé záběry, políčka z nitrátu celulózy byla v hodně špatném stavu. Záchrana poškozeného filmu od režiséra Hanse Karla Breslauera se pro ně stala velmi naléhavým úkolem.
Vznikla crowdfundingová kampaň, podle vídeňského listu Die Presse největší, jakou tamní kulturní sektor zažil.
„Film je třeba zachránit, je to nesmírně aktuální poselství, jak končí vyloučení některých skupin ze společnosti,“sdělil agentu- rám Nikolaus Wostry, hlavní kurátor sbírek Filmarchivu.
Sbírka potrvá až do dnešního dne, její hlavní cíl – nashromáždit částku 75 tisíc eur – se však podařilo organizátorům splnit s předstihem již v průběhu tohoto týdne.
Diváci se tak brzy dočkají cenného snímku, který ukazuje život vídeňských Židů v období mezi dvěma světovými válkami. Nechybí tu scény jejich brutálního pronásledování a pogromů, o které byla očištěna dříve známá verze. Ta byla určena na export, a neměla tedy zahraniční diváky „znepokojovat“.
Nově objevená rozšířená verze snímku však sugestivně předvádí, jak vypadá život v nesvobodě. S tragickou předvídavostí odhaduje, jak se budou literární kavárny měnit v pivní shromaždiště pravičáků, obchody se zaměří na „alpské kroje“a celá země se uzavře do sebe a omezí zahraniční vlivy.
Rakousko bylo v té době podle historika Wernera Hanak-Lettnera rozděleno podle linií, které diktovaly rasové teorie. „Úplně první otázkou, kterou si lidé kladli o nějaké celebritě, bylo, zda je dotyčný Žid,“uvedl Hanak-Lettner.
Rakousko se v té době vzpamatovávalo z rozpadu habsburské říše, ekonomice se nedařilo, explozivním tempem rostl počet lidí bez práce.
Šťastný konec
Židovský autor Hugo Bettauer, který později přestoupil na protestantismus, dokonale popsal prostředí, které ovládlo alpskou zemi už za zhruba deset let. V průběhu 20. let se situace prudce zhoršovala spolu s tím, jak do Rakouska přibývali noví židovští uprchlíci z Ruska i Blízkého východu.
S premiérou upraveného filmu se počítá ve Vídni na podzim příštího roku. Jeho konec vyznívá šťastně. Fiktivní město Utopia se po odchodu všestranně talentovaných a schopných židovských obyvatel propadá do naprosté bídy. Proto jeho činitelé nakonec zruší dekret o vyhnanství a židovští exulanti se nakonec vracejí zpět. Optimistické vyústění se objevuje právě jen v nové verzi snímku.