Dcera diktátora

Prezidentku Pak neodvolal majdan, ale poslanci

Některé zprávy můžeme rozebírat i s odstupem. Třeba tu, že v pátek jihokorejští poslanci odvolali prezidentku Pak Kun-hje. To není zpráva, která hýbe akciovými trhy či kurzy měn. Jižní Korea je silná bez ohledu na to, jak se střídají hlavy státu. Aspiruje na špičku ve světě v rozšíření internetu, úrovni vzdělání či v biotechnologiích, je 11. v pořadí HDP... To ví snad každý. Proto raději zdůrazněme jinou věc. Tatáž Jižní Korea, která nastavuje demokratické zrcadlo severokorejské totalitě, začala demokracii plně rozvíjet až v téže době jako my v postkomunistickém světě. Na to jako bychom při pohledu na korejský úspěch často zapomínali.

Zpráva o tom, že jihokorejský parlament sesadil prezidentku, může působit banálně. Tutéž zprávu lze ale podat v bližším kontextu. Byly doby, kdy Jižní Korea nebyla samozřejmým demokratickým zrcadlem severokorejské totality, ale vojenskou diktaturou. Až před čtvrtstoletím, zhruba jako u nás, se tam demokracie plně prosadila. Dvacet let poté byla prezidentkou zvolena Pak Kun-hje, dcera někdejšího diktátora Pak Čong-huie. A o další tři roky později, když se ukázalo, že prezidentka Pak přešlápla zákonné mantinely, byla odvolána.

Nelze dělat přímé paralely mezi Jižní Koreou a Českem. Už proto ne, že diktatura jihokorejských vojáků sice znamenala brutální potlačování studentských protestů (krvavější než u nás), ale i silný ekonomický rozvoj. Ale přes všechny výhrady si zkusme představit třeba toto: v roce 2013 je zvolena prezidentkou dcera Lubomíra Štrougala a letos, když vyjde najevo, že překročila zákon, je odvolána.

O čemsi podobném vypovídá zátěžový test demokracie, jakým prošla Jižní Korea. Poměry jsou tam natolik otevřené, že prezidentkou se může stát dcera někdejšího diktátora. Ale pravidla se dodržují natolik přísně, že ji lze odvolat, pokud dotyčná selže. Emoce prýštily a mohutně se demonstrovalo, jenže přes to vše platí, že prezidentku neodvolal majdan či barevná revoluce, nýbrž legitimní parlament. Proto lze mluvit o úspěchu v zátěžovém testu demokracie. Zbyněk Petráček