Sobotka se o Albert zajímat nemá. Ale...

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

Bohuslav Sobotka jednal s nizozemským velvyslancem o mzdách prodavaček a prodavačů v prodejnách Albert, které jsou součástí nizozemského řetězce Ahold. Máme takovou iniciativu vítat? Je prospěšná, normální, efektivní?

zprávy jsou plné pozitivních informací o české nezaměstnanosti. Přirozeně bychom měli očekávat růst mezd, ale čekáme marně. Česká nezaměstnanost je záviděníhodná, mzdy ne. Na první pohled vzájemně si odporující výsledek však nemůžeme házet na trh. Trh dodává očekávatelné výsledky.

Mluvíme totiž o průměrné nezaměstnanosti, což je jako každý průměr zkreslující. Najdeme sektory, kde zaměstnanci nejsou, a naopak skupiny nezaměstnaných bez nabídek práce. Proto zprávy o klesající nezaměstnanosti prodavačkám a prodavačům nepomůžou.

Pro vyjednávání o mzdách není totiž důležitá náročnost práce, ale nahraditelnost pracovníka a samozřejmě situace na daném trhu. Problémem zaměstnanců v supermarketech je, že sice dělají často těžkou práci, ovšem jde o práci, do které je snadné zaučit nové zaměstnance. Pokladní s pětiletou praxi je sice rychlejší a efektivnější než někdo nový, ale ne o tolik, aby její odchod supermarket výrazně trápil.

Nabídka možné pracovní síly je tedy pro supermarkety široká. Ve velkých městech nemusí jít o problém, protože jsou zde i jiná pracovní místa. V bývalých okresních a obecně malých městech je to jiný příběh. Nezaměstnanost bývá vyšší a supermarket je často jediný větší zaměstnavatel. Pro místní a obyvatele z okolních vesnic často neexistuje jiná alternativa, což dále snižuje vyjednávací sílu. V takto nastavených podmínkách si můžeme být téměř jistí tím, že se nám výsledky volného trhu nemusejí líbit.

Limity premiéra

Premiér s daným problémem nic neudělá. Nejlepším řešení by bylo nabídnout zaměstnancům jiné možnosti zaměstnání, ale tento recept se bude lišit region od regio- nu a město od města. Centrální řešení by bylo z tohoto důvodu nepřesné. Špatným nápadem by také bylo dojednat nějaké jednorázové přidání. Problém by se shodil ze stolu, ale příčiny by zůstaly. Dříve nebo později by se vrátil.

Přesto je dobře, že se z českých nízkých mezd stane politické téma. Příčin je mnoho a jsou komplikované a komplexní. Čím dříve se o nich začne důkladně diskutovat, tím lépe. Mendelova univerzita v Brně

li pojem normální ve smyslu nevýjimečný, pak premiérovo jednání s velvyslancem o mzdách zaměstnanců řetězce vlastněného diplomatovými krajany normální není. Dosadíme-li si však za slovo normální většinově schvalované chování – je normální čistit si zuby, je normální nekrást atp. – Sobotkova intervence normální je. Dochází-li ve společnosti podle názoru mnoha občanů dlouhodobě k závažnému porušování dobrých mravů, mělo by být ambicí ministerského předsedy zasadit se v rámci možností o nápravu.

Spekulovat na základě premiérova setkání s velvyslancem o možnosti zavedení sankcí pro maloobchodní řetězce či o sektorové dani je neopodstatněné. Za prvé proto, že se v tomto případě jedná o problém jen jednoho zástupce oboru. Za druhé proto, že se Bohuslav Sobotka evidentně snažil už předem obrousit podezření z politického nátlaku, a tudíž při informační výměně volil komunikaci oklikou – přes diplomatické zastoupení.

Nejpozoruhodnější na celé události zůstává její ekonomický aspekt. Proč se některé u nás působící maloobchodní řetězce dokážou chovat ke svým zaměstnancům znatelně lépe než jiné? Proč mohou být některé managementy řetězců při komunikaci s odbory vstřícnější než jiné? A proč zaměstnanci těch řetězců, kde jsou nejméně oceňováni, nezůstanou doma, případně se nevydají hledat práci jinam?

Není to proto, že většina z nich naléhavě potřebuje každou, byť mizernou výplatu a na hledání lepšího uplatnění nemá kapacitu? Pokud je tomu skutečně tak, snahu premiéra Sobotky nejhůře placeným zaměstnancům a jejich rodinám trochu přilepšit, a předejít tak jejich pádu do sociálních záchranných sítí, shledávám jako velmi bohulibou. hlavní ekonom ČSOB Vrcholový politik rozhodně nemá jednat s velvyslancem jiného státu, odboráři, Tomášem Baťou či Trautenberkem o mzdách v konkrétní firmě. Pokud tedy nechceme přijmout model kapitalismu, který „funguje“v nejchudších zemích světa, dále například v Rusku a pravděpodobně i v nových Spojených státech Donalda Trumpa.

Vrcholový politik má za úkol nastavit legislativu a pravidla tak, aby platila pro všechny stejně. Uchylování se k arbitrárním záku- lisním dohodám s konkrétními firmami na základě kamarádšoftů či donucovacích taktik rozhodně není cesta k prosperující společnosti. Stejně jako za ně lobbovat u zástupců jiného státu.

Zákulisní dohody

Harvardský profesor Larry Summers popisuje ve svém článku ve Washington Post rozdíly mezi dvěma typy ekonomik: „kapitalismus podle pravidel“a „kapitalismus zákulisních dohod“. V článku rozebírá Trumpovu zákulisní dohodu s firmou Carrier, podle níž firma nepřesune necelých tisíc pracovních míst do Mexika. A vysvětluje, proč může být z dlouhodobého hlediska velmi škodlivá (pomineme-li fakt, že je svým rozsahem zanedbatelná, protože v USA ztratí každý den práci asi 75 tisíc pracovníků a přibližně stejný počet si ji zase najde).

V takto nastavených podmínkách si můžeme být téměř jistí tím, že se nám výsledky volného trhu nemusejí líbit Miroslav Radiměřský: Nahraditelní pracovníci Martin Kupka: Bohulibá snaha Jan Libich: Lepší pravidla pro všechny Premiére Sobotko, potřebujeme od vás lepší pravidla pro všechny, ne zákulisní dohody pro vyvolené.

Kromě jiných důvodů (například toho, že na to v konečném důsledku doplatí ostatní občané) mohou takové arbitrární politické kroky vést podle Summerse ke společnosti prostoupené korupcí, ve které „daňoví úředníci používají svou libovůli při vyměřování daní jednotlivých firem. Společnosti a vlády kupují od svých přátel, nikoli podle nejnižší ceny. Regulátoři zneužívají svou moc. Státní monopol na použití síly je užíván k obohacení a uspokojení touhy těch, kteří řídí aparát státu.“

Domnívám se, že po minulých zkušenostech by česká společnost tímto směrem jít neměla. Premiére Sobotko, potřebujeme od vás lepší pravidla pro všechny, ne zákulisní dohody pro vyvolené. VŠB-TU Ostrava & La Trobe University

Do debaty také přispěli Dušan Tříska, Jan Drahokoupil a Petr Zahradník. Odpovědi jsou kráceny. Celé texty najdete na www.lidovky.cz