Policejní zvůle míří k soudům
Březnová návštěva čínského prezidenta v Praze má právní dohru. Lidé se soudně brání zásahům policie, která strhávala tibetské vlajky a znemožňovala pokojná shromáždění. Byla podána i stížnost k Evropskému soudu do Štrasburku.
Státní moc při březnové návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze potlačovala nepohodlné názory a projevy. Alespoň to tvrdí lidé, kteří během ní chtěli veřejně kritizovat tamní komunistický režim, a čeští policisté jim to znemožnili.
„Návštěvy čínského prezidenta mají všude po světě jednu věc společnou. Čínská strana si zjevně vynucuje, aby policie postihovala kritické projevy. Prokázalo se to nedávno v Dánsku, kde byli dva vysocí policejní důstojníci usvědčeni, že přikázali policejním složkám zamezovat protibetským projevům,“říká bývalý vicepremiér Martin Bursík, spoluorganizátor shromáždění na podporu Tibetu, které se mělo konat 29. března na Hradčanském náměstí.
Policie tam však půldruhého tisíce účastníků nevpustila. „Celé náměstí bylo zataraseno. Na pokojné shromáždění čekali policejní těžkooděnci a nad námi létal policejní vrtulník. Bylo to velmi ponižující,“popisuje situaci pražský advokát Jiří Kučera. Sám na místě byl a společně s advokátem Janem Kalvodou nyní právně zastupují organizátory akce. Usilují o to, aby české soudy jednání policistů označily za nezákonné. Minulý týden se jejich žalobou začal zabývat Městský soud v Praze.
Úřední obcházení zákona
„Ta kauza by se dala shrnout jako protizákonné zmaření povoleného shromáždění,“říká Jiří Kučera. Policie a pražský magistrát dle něj hrubě zasáhly do ústavně zaručeného práva shromažďovacího.
Akce na Hradčanském náměstí byla řádně nahlášena více než měsíc dopředu. „Shromáždění lze zakázat nebo navrhnout změnu mís- Martin Bursík a Karel Schwarzenberg ta či času. To se ale nestalo, takže bylo povolené. Přesto nám v něm bylo zabráněno,“řekl Bursík. Úřady totiž celé okolí Pražského hradu po dobu návštěvy čínské hlavy státu uzavřely pro chodce i vozidla. Stalo se tak rozhodnutím odboru dopravních agend pražského magistrátu na základě silničního zákona. Kolizí s právem na shromažďování se nezabývaly a příslušný prováděcí zákon jednoduše obešly.
Pracovnice magistrátu Blanka Gřondilová u soudu konstatovala, že úřad nechtěl omezovat konané shromáždění, nýbrž jen prováděl opatření k zajištění bezpečnosti. „Nešlo o žádnou formu policejní či úřední svévole. Byl to zásah do práva shromažďovacího, ale nikoli znemožnění shromáždění vykonat,“dodal zástupce ministerstva vnitra Ivan Lach. To ostatně odpovídá i argumentaci policejního prezidenta Tomáše Tuhého krátce po návštěvě Si Ťin-pchinga, že shromáždění se nakonec uskutečnilo jinde, a tedy policie nikomu v ničem nebránila.
Městský soud v Praze o žalobě rozhodne zřejmě v lednu či úno- ru, na kdy jednání odročil předseda senátu Ladislav Hejtmánek.
Ústava jako trhací kalendář
Organizátoři zmařené demonstrace se obrátili i na Ústavní soud, ten ale jejich stížnost odmítl jako nepřípustnou. Podle advokáta Kučery se však soudce Jan Musil vůbec nevypořádal s argumentem, že věc přesahuje zájmy svolavatelů shromáždění a měl by ji projednat i přesto, že ještě nebyly vyčerpány všechny opravné prostředky. „Podali jsme kvůli tomu stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ústavní soud své rozhodnutí téměř neodůvodnil a tím porušil právo na spravedlivý proces,“říká Kučera.
Ústavní soud se ale touto zmařenou demonstrací stejně nakonec bude muset zabývat. A to dokonce v plénu všech patnácti soudců. Jiří Kučera totiž zastupuje i osmnáct senátorů, kteří podali návrh na zrušení paragrafu 24 silničního zákona. „Uzavírky podle tohoto ustanovení jsou v praxi dlouhodobě užívány k obcházení zákona o právu shromažďovacím. Tato nežádoucí praxe je umožněna pro- tiústavní úpravou tohoto ustanovení,“argumentuje Kučera.
Odkazuje na pražská zasedání Mezinárodního měnového fondu a NATO v letech 2000 a 2002. I tehdy byly uzavřeny rozsáhlé části metropole, a některé demonstrace se tak nemohly konat. „Úřady si z ústavně garantovaného práva na shromažďování udělaly trhací kalendář,“dodává advokát.
Návrh ústavním soudcům dorazil letos v dubnu, verdikt by mohl padnout v průběhu příštího roku.
Je vlajka bezpečnostní riziko?
K pražskému městskému soudu se dostala i kauza „zakázaných“tibetských vlajek. Nejde však o incident na pražské FAMU, kam přišla dvojice policistů zjišťovat okolnosti vyvěšení vlajky okupovaného území na budově. To byl totiž jediný zásah během návštěvy čínské hlavy státu, za který se šéf policie Tuhý omluvil.
Policejní prezident zdůraznil, že policisté dostali instrukce, že vyvěšení vlajek, jako je třeba tibetská, není protiprávní. Byli upozorněni i na to, že zákonu neodporuje ani projevování opač- ných názorů, než zastávala čínská delegace.
Jako legitimní si policie vyhodnotila i zásah proti Martinu Malošovi a Ladislavu Pelclovi, kteří 29. března vylepili vlajky Tibetu a Tchaj-wanu do oken karlínské budovy Diamond Point. Ta stojí vedle hotelu Hilton, kde byl ubytován čínský prezident. Dvojice si nicméně zákrok líbit nenechala a ministerstvo vnitra zažalovala.
Policisté vylepení vlajek a pohyb lidí za okny považovali za bezpečnostní riziko. „Vlajky musely být sejmuty proto, že kvůli nim nebylo možno kontrolovat prostor za okny. To ale není pravda, protože vlajky byly jen v části oken. Policii ale nevadily žaluzie v dalších oknech,“řekl u soudu právník dvojice Robert Kučera. „Nejdříve jsme podali stížnost, ale shodili to ze stolu. Proto jsme podali žalobu. Doufáme, že přispějeme ke kultivaci prostředí a pomůžeme i policii, aby byla sebevědomější vůči tlakům politiků,“vysvětlil novinářům Maloš.
Ani v tomto případě verdikt nepadl, soudce Hejtmánek jednání odročil na začátek příštího roku.