Němečtí imámové donášeli Ankaře
BERLÍN/PRAHA Vláda tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana zřejmě dál stupňuje tlak proti stoupencům kazatele Fethullaha Gülena v zahraničí. Dlouhodobě je obviňuje z toho, že v minulosti systematicky infiltrovali úřady a armádu a v červenci se pokusili o státní převrat.
Pro své tažení využívá Erdogan vlivu na islámské spolky a mešity. V Německu se tak děje prostřednictvím takzvané Turecko-islámské unie Úřadu pro náboženství (Ditib), jež zastřešuje okolo 970 islámských spolků v zemi.
Nyní vyšlo najevo, že kazatelé Ditibu ve velkém donášeli na členy svých náboženských obcí. V jejich hledáčku byli skuteční nebo domnělí příznivci Gülena a jeho učení.
Zprávu uveřejnil minulý týden jako první turecký list Cumhuriyet. Zároveň přetiskl seznamy údajných odpůrců prezidenta Erdogana, a to nejenom z Německa, ale z celkem 38 zemí.
Imámové Ditibu měli dle deníku provádět výzvědnou činnost na základě příkazu tureckého Prezídia pro náboženské otázky.
Jeho místopředseda Halife Keskin, který má odpovědnost za zahraniční vztahy, měl podle ně- meckého listu Die Welt nabádat duchovní, aby podávali „podrobné zprávy“o veškeré činnosti zařízení i lidí napojených na organizace patřící do Gülenova okruhu.
Zároveň dostali za úkol zasílat je na všechny zastupitelské úřady Turecka v Německu.
Die Welt citoval z dokumentů, které odeslaly do Ankary turecké konzuláty v Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu a Mnichově.
V Německu žije dle odhadů asi 150 tisíc kazatelových stoupenců. Nadace Dialog a vzdělání, která je blízká Gülenovi, již v minulých týdnech poukazovala na systematickou výzvědnou činnost, která je proti jejím pobočkám v Německu vyvíjena.
„Každý imám je teď zároveň špionem ve prospěch turecké vlády,“citoval německý týdeník Focus šéfa progülenovské nadace Er- cana Karakoyuna. Kdo prý nespolupracuje, je prohlášen za Gülenova stoupence. Řada imámů v Německu prý již dala výpověď a naopak požádala o azyl v Německu.
Z partnera se stal potížista
Organizace Ditib je největším islámským spolkem v Německu. Před deseti lety se začala podílet na činnosti takzvané Islámské konference, kterou inicioval teh- dejší ministr vnitra Wolfgang Schäuble s cílem navázat oficiální dialog vlády a nejdůležitějších islámských organizací v zemi.
Ditib měla dlouho pověst, že v jejích mešitách je prezentována umírněná forma islámu a že její zařízení jsou otevřená i pro neturecké muslimy.
Některé spolkové země, jako například Hamburk, proto Ditibu v minulosti zaručily jistou exklu- zivitu, když s ní uzavřely smlouvu o zajišťování náboženské výchovy na školách s vysokým počtem muslimských žáků.
V posledních měsících ovšem sílila v Německu kritika na adresu Ditibu. Především po neúspěšném pokusu o státní převrat v Turecku začala být vnímána jako prodloužená ruka Erdoganovy vlády. Stála mimo jiné za řadou manifestací, na nichž němečtí Turci vyjadřovali podporu vládě.
Později také vyšlo najevo, že imámové v mešitách provozovaných organizací Ditib jsou nejenom placeni z tureckého státního rozpočtu, ale že dostávají od oficiálního vládního Prezídia pro náboženské otázky rovněž doslovné znění svých pátečních kázání.
„Špionážní aktivity jsou součástí dalekosáhlé strategie tureckého prezidenta,“cituje týdeník Focus islamologa a dlouholetého ředitele berlínského orientálního institutu Udo Steinbacha.
Erdoganovi prý jde o to, udržovat u svých stoupenců při životě obraz Gülena jako nepřítele státu, což se prý minimálně v Německu podařilo. „Jeho konečným cílem je rozdělit společnost a zabránit integraci německých Turků do většinové společnosti,“řekl k tomu Steinbach.
Organizace Ditib všechna obvinění odmítla a v prohlášení uvedla, že „její představitelé žádná zadání, o kterých se zmiňují média, neplní a nikdy neplnili“.
Již v létě se objevily zprávy, že turecká tajná služba MIT udržuje v Německu síť šesti tisíc důvěrníků, kteří mají hlásit odpůrce Erdogana v rámci třímilionové komunity německých Turků.
Mešity v Německu se stejně jako v řadě dalších evropských zemí staly v posledních měsících prodlouženou rukou současné turecké vlády.