Dým kolem zákona
Klopotná pouť protikuřácké normy parlamentem nekončí. Ale v nějaké podobě platit bude
Jsou dva zákony, které vybudí Poslaneckou sněmovnu k ruchu připomínajícímu včelí úl v době rojení; jsou to dopravní předpisy a protikuřácký zákon. To proto, že se obě zákonné normy týkají prakticky každého a každý má pocit, že věci rozumí a má k ní co říct. Nicméně protikuřácký zákon budí více vášní, protože v něm nejde o regulaci, nýbrž zákaz. Prezident Zeman se k zákonu opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že s ním nesouhlasí, ale pokud projde, podepíše ho, protože jakožto silný kuřák by byl ve střetu zájmů.
Historie schvalování protikuřáckého zákona v Česku je dlouhá, barvitá a bohatá na invenci. Už před deseti lety bylo zakázáno kouření na mnoha veřejných místech a o tři roky později náznak restrikce dolehl i na restaurace. Anabáze zákona ještě neskončila, neboť návrh putuje do Senátu. Těžko předjímat, co se tam s ním bude dít. Nejméně pravděpodobná je varianta, že hladce projde a pak ho naservírují prezidentovi. Naopak se zdá, že je v něm zaklíčován onen slavný bílý pudl, tedy pasáž nápadná a předem určená k útokům. To je ta pasáž nařizující hostinským, aby zakročili proti osobám se známkami opilosti – pod hrozbou likvidačních sankcí. To je zřejmě střed záměrného kříže, na který se spustí kanonáda, k tomu se přidají cíle vedlejší. Pak se ukáže, zdali radost jedněch a žalost druhých byla nebo nebyla předčasná.
Dlouhodobý trend
Bez ohledu na to, co se dělo, děje a bude se zákonem dít, je zřejmé, že jde o dlouhodobý trend. Kouření zmizelo ve vlacích, autobusech a samozřejmě v letadlech. Nikoho by dnes nenapadlo si zapálit v kině – a marně by tam hledal kuřárnu, ty byly v kinech za mého mládí běžně dostupné. Restrikce kouření se aplikuje celosvětově. Země bez protikuřáckých zákonů najdeme hlavně v rovníkové Africe. Žádný národní protikuřácký zákon nemají v Číně, ale také ve Spojených státech. Tam se to ovšem řeší na úrovni jednotlivých států, a to mnohdy s tvrdostí u nás nepředstavitelnou – v Arizoně jsem viděl v restauracích nejen zákaz, ale i veřejně vystavené telefonní číslo, kam volat, pokud by si vmístnosti někdo zapálil. Statistiky ukazují, že spotřeba cigaret celosvětově stoupá. Za posledních třicet let počet kuřáků na světě vzrostl ze 721 milionů v roce 1980 na 967 milionů a počet vykouřených cigaret z pěti na šest a čtvrt bilionu kusů. Přitom ale v USA v roce 1964 kouřilo 42 procent dospělých, zatímco v současnosti jen 18 procent. Naopak v rozvojovém světě počty kuřáků stoupají.
Není to ale důkaz kulturní převahy a pokles tabakismu ve vyspělých zemích není jenom výsledek změnymyšlení a zdravotnické osvěty. Vyspělý svět je totiž svět restrikcí a státní šikany. Stále silněji se v něm projevuje koncept, podle něhož dobro zvítězí, až bude všechno zlé zakázané, takže o naše světlé zítřky se postará stát. I to je jedna z poloh debaty o kouření, jde o spor nejen estetický, hygienický a zdravotní, ale o spor výrazně ideologic- ký. Stát zakáže cigarety, kdy začne zakazovat pojídání tučného bůčku?
Hra o svobodu
Při hlasování o protikuřáckém zákonu se v jeho prospěch jednoznačně vyslovila sociální demokracie a podpořilo ji ANO, kdežto zcela jednoznačně proti byla ODS. V tomto bodu se střetl etatismus s libertinismem. Občanští demokraté jsou principiálně proti tomu, aby stát řídil hygienické praktiky občanů, protože ti přestávají být občany a stávají se poddanými, taková je tresť toho postoje. Ale ani tato hranice není jednoznačně vymezená. Dá se pochopit, že Svobodní prohlásí protikuřácký zákon jako další metu na cestě k fašismu. Nicméně groteskně působí Miroslav Sládek jako obhájce občanské svobody a jemu po boku stojí islamožrout Martin Konvička. A aby protimluvů nebylo dost, za racionální přístup přes informovanost a rozumnou regulaci se zasazují Piráti, kdežto zelení se radují, že se přidáváme k civilizovaným zemím.
Je v tom opravdu těžké se vyznat a na mysl se vtírá vize, co by nastalo, kdyby se protikuřácký zákon měl stát předmětem referenda. To u nás nepřichází v úvahu z mnoha důvodů, nicméně principiálně je to mimořádně vhodná kauza: týká se každého a každý o ní má dostatek informací. Pak by ovšem musel být brutálně osekán na otázku, zdali ano, nebo ne, a nesmysly o známkách opilosti a kuřácké koutky v zoo by v něm neměly místa.
On se ten zákon prokodrcá i peřejemi Senátu a prezident ho podepíše a nějak vstoupí v takové či onaké podobě v platnost. Podstatné je, že už dnes se v restauracích kouří mnohem míň než kdykoli předtím, že nejeden podnik je deklarován jako zásadně nekuřácký. I ta debata má svoji osvětovou a přesvědčovací funkci v tom smyslu, jaký se líbí Pirátům. Nakonec i ten skalní zastánce svobody simusí položit otázku, zda je správné svobodou kouřit omezovat svobodu čistého vzduchu.
Koneckonců, co jiného než omezování svobody řidičů jsou dopravní předpisy?