Naše delikátní polské dilema
Bohuslav Sobotka se včera již potřetí v tomto roce bilaterálně sešel s polskou premiérkou Beatou Szydłovou. Chválu kvality vzájemných vztahů slyšíme přesto, že z Polska nepřicházejí nejpozitivnější zprávy a mluví se o tom, že Varšava jde rychle cestou Orbánova Maďarska.
Aktivity polské vlády staví česko-polské partnerství do delikátní situace. Odpor vůči prohlubování evropské integrace, vnímání Německa jako mocenského konkurenta nebo úvahy o posilování střední Evropy jako protiváhy Berlína a Bruselu nepatří do současného slovníku české diplomacie, zatímco v nejvyšších polských kruzích jsou malou násobilkou. Česko tak čelí dvěma rizikům: ztrátě důležitého spojence a ztrátě vlastní tváře.
Výrazné vymezení se vůči dnešnímu Polsku, jež se netěší nejlepší pověsti, může dobré kontakty zpřetrhat. Přes asymetrii v hospodářském i geopolitickém významu obou zemí se těšíme z výjimečné pozice. Polsko je největší zemí, se kterou máme společné zasedání vlád, a s Poláky potřebujeme jednat o palčivých sousedských problémech – o ochraně ovzduší ve Slezsku, o rozšiřování dolu v Turowě, který může ohrozit dostupnost spodních vod v Libereckém kraji, či o stále nedostatečné infrastruktuře.
Liberálnějšímu Česku tak může začít vadit partnerství s neatraktivní vládou Práva a spravedlnosti, která obsazuje veřejné instituce a vede o tom spor s evropskými institucemi. Objevují se libé hlasy vyzývající k opuštění „toxického“Visegrádu a přimknutí se k Německu. Nejsme na tom ale o tolik lépe. Obraz nespolupracujícího Visegrádu vznikl kvůli středoevropské reakci na uprchlickou krizi, ve které Češi (na rozdíl od Poláků) hráli první housle. Ostatně polská společnost je k přijímání uprchlíků otevřenější než ta česká. Nezdá se navíc, že by česká sociální demokracie chystala před příštími volbami nějaký liberální obrat. Pozápadnění naší zahraniční politiky může proběhnout až v momentě, kdy k takovému posunu dojdeme v politice domácí.
Česko na druhou stranu nemůže Polákům asistovat při dalším zhoršování visegrádské image. Pokud z unijního reflexního procesu spuštěného po britském referendu vyplyne vážná debata o změně fungování EU, nemá smysl usilovat o společnou pozici. Naopak, čím dříve se v tomto Češi při rozhovorech s Poláky vymezí, tím lépe. Musí si ale chtít svoji proevropskou politiku obhájit i vůči voličům, jinak budeme pro naše partnery nečitelní. VÍT DOSTÁL
Česko čelí dvěma rizikům: ztrátě spojence a ztrátě vlastní tváře