Ale také nelze říct, že by byli hloupí

Než ve vyšších ročnících. Je však pravda, že s výjimkou čtenářství ani potom nepadá pod průměr vyspělých zemí

ka je, jestli se z výsledků rodiče žáků dozvědí to, co je zajímá nejvíc. Mnozí z nich by totiž asi docela rádi věděli, jak si stojí škola, do níž chodí jejich dítě, v porovnání s ostatními školami, případně jaká je pozice jejich potomka, v čem je průměrný a v čem vyniká. K tomu by ovšem bylo třeba nikoli výběrového, ale plošného šetření.

Plošné testování by vypovídalo víc

Právě takové provedla před několika lety Česká školní inspekce. Byli testováni všichni páťáci

Jak dopadly v PISA testech různé typy škol

(nebo skoro všichni, protože některé rodiny se postavily proti a projekt bojkotovaly) a děti přinesly domů pozoruhodně vypovídající grafy. Přitom šlo o výpovědi anonymní, takže člověk sice zjistil, že škola, do níž dítě posílá, patří mezi ostatními k lepším a není třeba zamýšlet se nad změnou, že i třída je celkem dobrá nebo že kluk není v té angličtině tak dobrý, jak si myslel, ale nikdo horší ani lepší jmenován nebyl.

Žel, ministerstvo školství se nakonec rozhodlo nahradit toto plošné vnitrostátní testování v průběhu školní docházky vnitrostátním testováním výběrovým. Zato se zavedly plošné přijímací zkoušky na střední školy s maturitou.

Někdo by třeba řekl – testování jako testování. Jenže jde také o to, aby přišlo v době, kdy lze ještě ledaco napravit. Na konci povinné školní docházky už je na nápravu pozdě.

Když nic jiného, učíme levně. A na tu láci slušně

Vraťme se ale ještě k projektům mezinárodním. Netestují totiž jen znalosti a dovednosti, ale pomocí doplňkových dotazníků zjišťují i další věci. Třeba to, jak si v jednotlivých oblastech stojí dívky v porovnání se svými spolužáky a že je pro děvčata ve většině zemí snazší porozumět textu než číslům. České dívky, které se svým spolužákům v matematice vyrovnají, jsou spíše výjimkou.

Pozoruhodné je, jak si v testování stály školy v jednotlivých českých krajích. Jednoznačně nejhůře dopadly děti v Karlových Varech, druhý od konce je kraj Ústecký. Vítězná Praha má sice slušný náskok před druhým Libercem, znepokojivý je ale velký rozptyl hodnot, kterých žáci v jednotlivých pražských školách dosáhli. Jinými slovy, v hlavním městě je více škol mimořádně dobrých, ale žel i těch podprůměrných.

Také se dozvídáme, že výsledek českých žáků je v kontextu zemí OECD lepší, než by odpovídalo vynaloženým nákladům na jejich vzdělávání. Ale rovněž to, že se řadíme k zemím, kde je školství příliš selektivní. Dobří žáci s kvalitním rodinným zázemím se často vzdělávají jinde než ostatní. Pokud si někdo myslí, že je to sice asociální, ale efektivní, měl by se podívat na výsledky zemí, které trvají na co nejdelším společném vzdělávání a snaží se rozvíjet i slabší žáky, jako je třeba Finsko.