Atentát na Sissi
Náhlá smrt zastihla Alžbětu Bavorskou osamělou a zlomenou po smrti syna a dalších blízkých
Jedenáct let před svou smrtí si rakouská císařovna Alžběta poznamenala následující verše: „Švýcaři, vaše hory září! Hodinky přesně ukazují. Nám ale špatně se tu daří, královrazi tu příliš bují.“Narážela na skutečnost, že se alpská země stala domovem anarchistických buřičů z mnoha koutů Evropy.
Jedním z nich byl i Luigi Lucheni, pětadvacetiletý mladík, k němuž nebyl osud příliš vstřícný. Svou dosavadní veskrze bídnou existenci hodlal alespoň završit činem, o kterém by se dozvěděl celý svět. Spíše než v myšlenkách anarchistů, kterým beztak nebyl schopen porozumět, se zhlédl v širokém ohlasu, jež budily útoky na známé osobnosti politického života. V paměti měl rozruch vyvolaný úspěšným atentátem spáchaným jiným Italem na francouzského prezidenta Sadiho Carnota. Lucheni ze všeho nejvíce toužil zabít italského panovníka, neměl však dost peněz na cestu do rodné země. Král Umberto tak musel na svého vraha ještě chvíli počkat, byl zastřelen v červenci roku 1900.
Proč Sissi? Jednoduše byla po ruce
Mladíkovi nezbývalo než oběť svého boje proti bohatým a mocným vyhledat přímo v Ženevě, kde zrovna pobýval. Princ Jindřich Orleánský, na něhož měl nejprve spadeno, do města nakonec nedorazil. V místních novinách se však 10. září roku 1898 objevila zpráva, že se v hotelu Beau Rivage ubytovala rakouská císařovna Alžběta. Přijela den předtím a zapsala se pod jménem hraběnka z Hohenembsu. Mnozí však znali z předchozích pobytů pravou identitu tajemné dámy. Její návštěva města u jezera neměla trvat dlouho. Chtěla jen zajít do oblíbené cukrárny nakoupit dárky pro vnoučata a druhý den odpoledne se vrátit do lázní Territet u Montreux, kde se léčila.
Luigi Lucheni se rozhodl, že právě ona, šedesátiletá manželka rakouského panovníka, se stane jeho obětí. Opatřil si vražedný nástroj, tenký, ostře nabroušený trojhranný pilník, v anatomickém atlase se poučil, kde přesně se nachází v lidském těle srdce, a šel vyhlížet před hotel císařovnu, jejíž podobu znal jen z novin. Krátce před tři čtvrtě na dvě vyšel sluha s kufry následován dvěma dámami v černém. Mířili k pravidelnému lodnímu spoji do Montreux. Alžběta provázená společnicí hraběnkou Irmou Sztárayovou nesla v jedné ruce vějíř a v dru-
hé bílý slunečník. Zakrývala si tak před zvědavými zraky stárnoucí tvář. Atentátník stál u cesty a v okamžiku, kdy ho Sissi míjela, přiskočil k ní, letmo se pohledem pod slunečník přesvědčil, že se jedná skutečně o ni, a bleskurychle jí zasadil ránu do srdce.
Císařovna upadla, ale vzápětí vstala a za pomoci kolemjdoucích si očistila šaty. Myslela, že hrubý muž s podivnou vizáží se jen pokusil ukrást jí hodinky. Otřesená pokračovala k lodi a nastoupila na palubu. Krátce po vyplutí však ztratila vědomí. Teprve když jí uvolnili šaty, objevili na spodní košili krvavou skvrnku o velikosti mince. Loď se okamžitě vrátila do přístavu, kde však přivolanému lékaři nezbývalo než konstatovat
smrt. Srdce přesně zasažené tenkou ostrou zbraní přestalo bít.
Smrt jako vysvobození
Luigi Lucheni byl zadržen krátce po činu. Zářil uspokojením: zabil představitelku nenáviděné aristokracie, parazitující společenské vrstvy, a konečně se proslavil. Svého činu nelitoval, chtěl se stát mučedníkem anarchie. V kantonu Ženeva však byl zrušen trest smrti a místo gilotiny, po níž toužil, ho čekal doživotní žalář. V roce 1910 se v cele oběsil na vlastním opasku.
Císařovna Alžběta zemřela rychle a bez bolesti. Přesně tak, jak si to sama přála. Poslední léta jejího života byla spíše očekáváním konce duševního utrpení,
které prožívala. Od smrti korunního prince Rudolfa neoblékala jiné šaty než černé. Postupně umírali také její přátelé a blízcí – hrabě Andrássy, první ministerský předseda Uherského království po vyrovnání v roce 1867, či milovaná sestra Helena.
Sissi se navíc nedokázala vyrovnat s tím, že ji stáří okrádá o pověstnou krásu. Neklid ji hnal z jednoho místa na druhé, sama sebe nazývala Ahasverem. Rána do srdce na břehu Ženevského jezera pro ni byla nejspíše vysvobozením. Za místo posledního odpočinku si vybrala mořský břeh na oblíbeném ostrově Korfu, dvůr však rozhodl o jejím pohřbu do tradiční císařské hrobky, vídeňské Kapucínské krypty.