Filmová Sissi: Líbezný mýtus
Jestliže neobvyklý životní styl císařovny Alžběty Bavorské přispěl již za života ke stylizaci její osoby, pak po její smrti se zrodil mýtus, který neustále získával na dynamičnosti a výrazně se vzdálil od reality jejího života. Věnovaly se jí romány i odborné knihy, jméno Sissi najdeme na mnoha památnících, v názvech ulic, náměstí, institucí, hotelů, ale i železnic, mostů nebo lodí – Sissi se stala „evropským místem paměti“.
K největšímu rozšíření mýtu o Sissi však přispěly filmy, které se věnují její osobě a životu. Již v roce 1921 se tématu chopilo toto tehdy ještě mladé médium a výsledkem byl krátký němý film Kaiserin Elisabeth von Österreich. Ačkoli poté vzniklo ještě několik snímků o Sissi, skutečným trhákem byla až trilogie, kterou od roku 1955 natáčel rakouský režisér Ernst Marischka.
Mladou císařovnu v ní Romy Schneiderová – v době natáčení prvního filmu, nazvaného prostě Sissi, jí bylo pou- Díky roli Sissi se Romy Schneiderová hých 17 let – hrála natolik působivě, že si s ní mnoho lidí Alžbětu dodnes ztotožňuje. Filmy, jež odhadem zhlédlo až 25 milionů diváků, představují líbezný a zářivý obraz, ale v řadě detailů mají veskrze reálný podklad.
Marischka z mladé císařovny a jejího obrazu vytvořil klišé, které se pak pokoušela vyvrátit řada dalších snímků. Mezi ně se řadí dokumenty, jako například Sissi – a budu vám vyprávět pravdu (2012), v němž osobní císařský lékař líčí život „přepjaté ženy“, nebo hraný film Sissi (2009) Xavera Schwarzenbergera s Cristianou Capotondiovou v roli Alžběty, který ale svému předsevzetí vykreslit pravdivý obraz nakonec nedostál – snímek obsahuje spoustu neadekvátních úprav a historických nepřesností.
Nevážné, ale velmi zábavné ztvárnění tématu nabízí animovaný parodující film Lissi a divoký císař (2007), jenž dovádí klišé filmů o Sissi ad absurdum.