Degradujme Jaruzelského, žádá ministr obrany
VARŠAVA/PRAHA „Naše vlast se ocitla nad propastí. Dílo mnoha polských generací, z popela vztyčený polský dům se hroutí. Státní struktury přestávají pracovat.“
Těmito dramatickými slovy oznamoval 13. prosince 1981 generál Wojciech Jaruzelski v televizním projevu vyhlášení výjimečného stavu v Polské lidové republice. Stejně tak, že veškerou moc v zemi přebírá 21členná Vojenská rada národní záchrany v čele s Jaruzelským.
Tehdy 58letý generál byl již předtím silným mužem státu, zastával souběžně úřad premiéra, ministra obrany, ale i prvního ta- jemníka vládnoucí komunistické strany.
Jaruzelského škrobený projev ukončil předchozí, zhruba 16 měsíců trvající období, kdy v komunistickém Polsku panovaly liberálnější poměry.
Pod tlakem nezávislého odborového svazu Solidarita vláda v srpnu 1980 kývla na řadu ústupků: zrušila cenzuru, propustila politické vězně, především ale legalizovala samotnou Solidaritu.
Ta se pak stala první nezávislou masovou organizací v celém východním bloku, když do jejích řad postupně vstoupilo téměř deset milionů lidí.
Na podzim 1981 ale znovu rostlo stávkové hnutí, zhoršovalo se zásobování obyvatelstva a i základní potraviny byly nedostatkovým zbožím. Nezávislé odbory chystaly na 17. prosince masovou demonstraci.
Vyhlášení výjimečného stavu proto představovalo něco jako zatažení záchranné brzdy, jímž se režim snažil dostat situaci znovu pod kontrolu.
Ještě předtím, než zazněl Jaruzelského projev, policie pozatýkala vedoucí představitele Solidarity v čele s Lechem Wałęsou.
Postupovala podle předem připravených seznamů a jak po pádu komunismu ukázalo nezávislé vyšetřování, byl zátah připravován s předstihem několika měsíců. Jinak by v tak krátké době zřejmě nebylo možné uzavřít hranice, přerušit telefonní spojení nebo vyhlásit uzavření vysokých škol.
Výjimečný stav trval do 22. července 1983. Potlačení nepokojů a projevů odporu vůči režimu si vyžádalo smrt téměř sta lidí. Zhruba 10 tisíc občanů bylo uvězněno.
Zachránce Polska, nebo vlastizrádce?
Okolnosti vyhlášení výjimečného stavu dodnes v Polsku doprovázejí spory.
Generál Jaruzelski ho až do své smrti v roce 2014 obhajoval. Rázný zásah označoval jako „vlasteneckou povinnost“, díky níž Polsko údajně předešlo podobné vojenské intervenci, která ukončila v roce 1968 takzvané pražské jaro v Československu.
Pro protikomunistickou část společnosti nepřestal být výjimečný stav projevem vlastizrady.
Po roce 1989 se pak až do Jaruzelského smrti konalo každý rok na výroční den protestní shromáždění před generálovou vilou ve Varšavě.
Nejenom kvůli událostem z roku 1981, ale i roli při potlačení dělnických demonstrací v Gdaňsku v roce 1970 se měl Jaruzelski ještě krátce před svým skonem zodpovídat před soudem.
Za zrádce považuje Jaruzelského i současná vláda. Ministr obrany Antoni Macierewicz včera oznámil, že navrhne, aby byly Jaruzelskému i dalšímu aktérovi událostí let 1970 a 1981, generálu Czesławu Kiszczakovi, odebrány generálské hodnosti.
Poznámku čtěte na straně 10