„Bonžúr“a „orevuár“
Další série pořadu České televize Bedekr, věnovaná tentokrát Francii, musí být opravdovou lahůdkou pro všechny české frankofily, a že jich není málo. Přitom je to záležitost, která určitě nebyla levná – cesta napříč celou Francií s televizním štábem a technikou něco stojí. Už základní princip, že se vezmou dva čeští herci evidentně neznalí jazyka a země, aby diváky prováděli, je scestný a bylo by zajímavé vědět, podle jakého klíče byli vybíráni. Tím spíš, že MichaelaMaurerová a Petr Rajchert tu dosti nepřesvědčivě hrají jakýsi milenecko-kamarádský vztah, vodí se za ruce po ulicích a zejména pak hodují v různých restauracích.
Maurerová je půvabná mladá žena a ve Francii jí to sluší, ale když otevře ústa a provolá své české „bonžúúúr“, každému milovníku francouzského jazyka zatrne, o další výslovnosti názvů ani nemluvě. Také opakované fňukání, že se v muzeích, galeriích a jiných podnicích nedomluví jinak než francouzsky, je otravné. Že ve Francii budete mluvit francouzsky, se prostě předpokládá, a každý, kdo tam jezdívá, to ví. Ale také už to není úplně pravda, zvlášť mezi mladšími ročníky. A pak, francouzšti-
Naší dvojici scénář vkládá od úst standardní informace, které si lze přečíst v každém průvodci, ničeho neznámého nebo snad objevného se nadít nelze
na je světový jazyk, druhá jednací řeč Evropské unie, a tak se ho, miláčkové, aspoň trochu naučte. Naší dvojici scénář vkládá od úst standardní informace, které si lze přečíst v každém průvodci, ničeho neznámého nebo snad objevného se nadít nelze, samé profláknuté lokality a v podstatě nudná reklama na eurovíkend ve velkých městech. A přitom jim sem tam ještě vyklouzne kdejaký nesmysl, zatímco to podstatné uniká.
Například v posledním dílu věnovaném městům Toulouse a Carcassonne nepadla ani zmínka o tom, že opevněné sídlo Carcassonne je z podstatné části jen perspektivní rekonstrukcí z 19. století, o kterou se postarali zakladatel památkové péče architekt Viollet-le-Duc a spisovatel Prosper Merimeé. Z původní středověké památky skoro nic nezbylo. Ale za to nás Petr Rajchert zasvěceně poinformuje, že se zde při křižácké výpravě konal masakr, při němž údajně papežský legát Amarich na dotaz velitele, jak mají mezi obyvateli poznat katary, pravil: „Zabte je všechny, Bůh si ty své pozná.“Potíž je v tom, že se vše odehrálo před katedrálou v nedalekém Béziers, kde je také pamětní deska. Bylo to v roce 1209 a město bylo tehdy prakticky zničené a lidé před křižáky hledali marně záchranu v kostele, po legátově dobré radě jej velitel zapálil. Jistě, to je jen detail, ale takových lapsů je v jednotlivých dílech dost.
A kam se přijede, tam se debužíruje. Kultury nesmí být moc, a tak raději od jedné restaurace ke druhé. Nelépe do těch luxusních a vyhlášených. Chápu, že dnes se všechno točí kolem gastronomie a Francie je tou svou vyhlášená, ale té reklamy je tu prostě moc. To platí i pro nekonečné záběry na jízdu v různých typech peugeotů, jelikož tato značka je sponzorem pořadu.