CIA lhala, lže a lhát bude?

V kampani šlo přehánění pochopit, Trumpův dnešní střet se CIA se mu může nevyplatit

Je to známá historka, ale tak pěkná a navíc související s naším tématem, že stojí za připomenutí. V poslední den svého pobytu v Bílém domě, 20. ledna 1989, kdy už byl na Kapitolu inaugurován jeho nástupce George H. W. Bush, si měl prezident Ronald Reagan naposledy vyslechnout pravidelnou denní svodku amerických zpravodajských služeb. Informační a analytický souhrn, vycházející v prvé řadě ze zdrojů CIA. Reaganův poradce pro národní bezpečnost Colin Powell ale vycítil, že toho dne už není třeba dlouhého výčtu a vše shrnul do jedné věty: „Pane prezidente, ve světě je dnes klid.“

O aktuální mezinárodní situaci nic takového říct nelze, a pro nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa by bylo nejvýše užitečné, aby mu jeho zpravodajské služby poskytovaly co možná nejdetailnější a nejvěrohodnější podklady. A na oplátku za to by se měly těšit důvěře prezidenta, vrchního velitele amerických ozbrojených sil. Jenže místo toho vidíme pravý opak. Bezprecedentní veřejný rozkol mezi budoucím šéfem Bílého domu a jeho týmem na straně jedné a americkou zpravodajsku komunitou – v prvé řadě CIA – na straně druhé. Rozkol, který může stát Trumpa mnohem více, než si teď umí spočítat.

Starý dobrý předvolební Trump

„Je to směšné, je to jen další z řady výmluv,“odmítl Trump o víkendu informace CIA, že to byli ruští hackeři, kdo se vloupali do e-mailů americké Demokratické strany a osobního účtu Johna Podesty, šéfa kampaně Hillary Clintonové, a takto získané „kompro“předali serveru WikiLeaks, který je ochotně uvěřejňoval. Podle CIA navíc ruští hackeři nechtěli jen vyvolat pochyby a nejistotu, ale jejich cílem bylo přímo ovlivnění výsledku voleb v Trumpův prospěch.

Podle Trumpa, jak ukazuje jeho vyjádření „o výmluvách“, CIA jedná na politickou objednávku demokratů, kteří se nejsou schopni smířit s porážkou své kandidátky. A nastupujícímu prezidentovi je třeba přiznat dvě věci. Zaprvé, tvrzení CIA o úmyslu ovlivnit volby je jen zpravodajskou analýzou, nikoli přímými důkazy podloženým zjištěním. A za druhé, na straně demokratů je to skutečně zneužíváno k vyvolávání nových pochyb o výsledku voleb. Jenže Trump opět, jak už je jeho zvykem, věc graduje, nesmyslně vytrhává ze souvislostí nebo naopak zasazuje až do konspiračních kontextů.

V kampani to šlo pochopit, jeho současný střet se CIA a způsob, jakým Trump celou záležitost komentuje, se však už mohou neblaze promítnout i do jeho nadcházejícího prezidentství. Trump opakovaně veřejně zpochybňuje, zda to vůbec bylo Rusko, kdo se vlámal do demokratických e-mailů. Podle Trumpa prý nikdo nemůže říct, kdo e-maily ukradl. Mohlo to prý být Rusko, ale také Čína, nebo třeba nějaký obézní hacker na gauči v New Jersey. Jak Trump bavil národ v kampani, tak relativizuje závěry amerických zpravodajců i po svém zvolení.

Jenže podle všeho, co známe i z veřejných zdrojů, už při tom musí vědět, chce-li to ale vůbec slyšet, jaká je realita. Pro závěr, že šlo o ruskou infiltraci, existují jasné stopy, které vedou ke zcela konkrétním lidem a organizacím. Zpravodajci a politici se mohou dohadovat o úmyslu, ale pachatel je známý. A pokud to Trump tvrdošíjně, opakovaně odmítá, tak je to on, kdo „politizuje“práci zpravodajců. Nehodlá jim věřit, neboť to překáží jeho politickým záměrům, například mít dobré konstruktivní vztahy s Vladimirem Putinem.

Agentura, které nelze věřit?

Budiž, Trumpovu ministru zahraničí Rexi Tillersonovi se bude s jeho přáteli v Moskvě určitě jednat mnohem lépe, když se tématem ukradených e-mailů a ruského vměšování do americké kampaně vůbec nebudou muset zabývat. Ale zvláštní je, že Trump nevidí, jak si zde kope jámu, do které může sám spadnout. Těžko totiž říct, co se Trumpově týmu honilo hlavou, když v popření informací ze CIA vydal o víkendu prohlášení, že jejich zdrojem jsou „ti samí lidé, kteří tvrdili, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení“.

Takže lhali, lžou a lhát budou? V Trumpově kalkulu se asi nakonec vše v dobré obrátí. Do CIA nastoupí nový šéf, Trumpem už oznámený dosavadní kongresman Mike Pompeo. Prezident Trump mu dá nějaký čas a pak vyhlásí, že pod tímto skvělým ředitelem a pravým americkým vlastencem se CIA očistila a on už se na ni může spolehnout.

Jenže velká část Ameriky a okolní svět to budou vnímat úplně jinak. V jejich očích půjde právě jen o Trumpova muže, ale jinak stále o tu samou agenturu, o které sám prezident ještě před několika měsíci jinými slovy prohlašoval, že jí nikdy nebylo co věřit. A na tom se vůbec nic nezměnilo ani teď, doplní si už sám za sebe pozorovatel. Jen z Kremlu bude znít tichý spokojený smích. Nic není pravda a všechno je možné. V Moskvě stejně jako ve Washingtonu. Mission accomplished. Ve světě je ruský klid.