Český Jaruzelski?
Nemáme polské dilema, zato si hovíme v roli oběti
Když sledujeme, jak se Poláci přou o hodnocení generála Jaruzelského a jeho válečného stavu, vtírá se úvaha. I 35 let po Jaruzelského puči řeší Poláci dilema. Byl válečný stav z 13. prosince 1981 zločinem proti vlastní společnosti? Vždyť upevnil komunistickou totalitu, vedl ke smrti desítek demonstrantů, zatčení tisíců lidí kolem Solidarity, perzekuci dalších a vlně exilu. Nebo byl spíše akcí mouřenína, která předešla něčemu daleko horšímu – vojenské invazi z Moskvy? Právě to řeší Poláci už 35 let, zatímco my v Československu jsme byli takových dilemat ušetřeni. Ale těžko to můžeme pokládat za výhru.
Do našich dějin se nezapsaly politické akce vojáků. V lednu 1933 vedl Radola Gajda tzv. židenický puč, ale to byla akce spíše operetní. V prosinci 1967 náměstekministra obrany Vladimír Janko zvažoval vojenský puč, aby zabránil nástupu Dubčekova křídla do vedení KSČ. A ještě po 17. listopadu 1989 nabízel pomoc vojáků velitel slánské divize plukovník Zdeněk Zbytek. Mohl být někdo z nich českým Jaruzelským?
Gajda ne, to je jasné. Zbytek taky ne: po pádu berlínské zdi šlo jen o rituální řeči. Ale generál Janko na to aspiroval. Historie nezná kdyby, ale zkusme si to představit. Kdyby Janko provedl puč, který by udržel u moci Antonína Novotného, a tím předešel sovětské invazi i následné normalizaci, kdybychom věděli, jak hnusná oproti Novotného éře ta normalizace byla, i když by díky včasnému puči nenastala, jak bychom dnes na generála Janka pohlíželi? Jako na zločince, či jako na toho, kdo předešel invazi sovětských tanků?
Těžko říci, jak by to bylo dopadlo, neboť generál Janko se tehdy zastřelil. Ušetřil nám tím dilema, jakým se už léta trápí Poláci. My si místo toho hovíme v roli věčné oběti – tedy těch, jimž všechna příkoří nachystal někdo zvenčí. Ať už to byla mnichovská dohoda ve stylu „o nás bez nás“, nebo sovětská okupace v srpnu 1968 (aniž by se příliš rozebíralo, za jakých podmínek jí mohly dubčekovské elity předejít). Tyto postoje patří k novodobé české tradici. Zbyněk Petráček