Jsou muži z platového Marsu a ženy z Venuše?
Jedním z relativně hojně diskutovaných témat poslední doby je platová nerovnost mužů a žen. Například v tomto listu mě zaujal před pár dny článek Ženská přesila na úřadech (LN 9. 12.) s podtitulkem „Na ministerstvech pracuje výrazně méně mužů. Ti ale obsazují vyšší funkce a berou víc než jejich kolegyně.“Mám k tématu jednu zásadní obecnější připomínku.
Nejprve bych si dovolil připomenout, že není pravda, že by se ve zmíněné věci nerovnosti platů nic nedělalo. Opravdově se uvažuje, že do českých firem začnou chodit speciálně proškolení inspektoři, kteří budou postihovat nerovné odměňování žen a mužů za stejnou práci. Generálního inspektora práce letos k tomu vyzvala ombudsmanka Anna Šabatová. Veřejná ochránkyně práv ve své zprávě důrazně upozorňovala, že zakřivené odměňování je nedůstojné a stát by měl činit více, aby tomu zabránil.
Rozdíly mezi mzdami českých žen amužů jsou údajně třetí nejhlubší v Evropské unii. Češky prý vydělávají v průměru o 22 procent méně než jejich mužští kolegové.
Jako polocynického právníka mě pobavilo, že hůře jsou na tom prý jen Němky a Rakušanky. S laskavou dávkou právnického sarkasmu komentuji: Takže se máme přiblížit Rumunsku, Litvě či Bulharsku, kde je situace lepší než v Německu? Ještě že Albánie není prozatím v EU… Myslím, že zde platí okřídlené: statistika je přesný součet velice nepřesných čísel.
Dva na vlas stejní zaměstnanci neexistují
Obecně se zákazem diskriminace z důvodu pohlaví nutno souhlasit. Nota bene je již mnoho let součástí našeho právního řádu. Diskriminace je též protiústavní. Nemalý problém je ovšem v praktické vymahatelnosti. Jak vám řekne každý jen trochu zkušený personalista, prostě neexistují dva na vlas stejní zaměstnanci – se stejnou pílí, věkem a zkušenostmi, kvalifikací, výkonem, sociálními dovednostmi, efektivností, komunikativností, pracovitostí a chybovostí, byť jsou formálně na stejné pozici.
Netřeba si též nalhávat, že mnoho žen (ale i mužů) také své objektivně horší pracovní výkony a výsledky (a z nich plynoucí nižší platové ohodnocení) perfidně nesvádí na populární pohlavní diskriminaci.
Asi jen zaměstnavatel-blázen přímo uvede: „Prodavačka O. Faltýnková má menší plat o 3000 Kč z důvodu, že je to žena.“
A na ministerstvu vám to nepřizná už vůbec nikdo. Úředníci, zejména ti výše postavení, nejsou hloupí, nepodceňujme je.
Stejně jako v roce 2016 nikdo neuvede: „Pana D. Lakatoše nepřijímáme do pracovního poměru z důvodu jeho romského původu“, ale uchazeči sdělí neutrální: „Byl vybrán jiný uchazeč o zaměstnání.“To je prostě společenská realita a právo z ní musí vycházet.
Zásadní výtka: Nikde v médiích však nečtu, proč české firmy nepřijímají do práce jen ženy. Pokud opravdu konají stejnou práci ve stejné kvalitě za cca 80 procent platu. To nedává smysl. Totéž platí i o ministerstvech zmíněných v článku. Proč například Andrej Babiš nepřijme na ministerstvo financí jen samé ženy? A to je nějaký hospodář!
Proč jsou čeští a moravští „kapitalisté“tak hloupí? Vysvětlí mně to někdo? Dvacet procent úspor na platu je jim málo, dává pak smysl třeba jejich lítý boj například proti EET?
Satirický šleh závěrem – práce je důležitá a peníze za ni jistě také. Ale neméně důležitý je i život sám.
Proč bojovníkům za rovnost (odvážnější satirik by možná řekl za rovnostářství) nevadí nerovnost v délce života mužů a žen v Česku? Není zásadně nespravedlivé, že průměrný český nebo moravský muž se dožije necelých 75 let, ale česká anebo moravská žena skoro 81 let?