Psychické poruchy jsou chorobami celého těla
LN Co si lze představit pod pojmem prevence v psychiatrii?
Výskyt duševních poruch v populaci stále stoupá, a proto se pozornost moderní psychiatrie více obrací k tomu, jak zabránit jejich rozvoji. Soustředíme se přitom na doposud zdravé jedince, a to bez ohledu na to, zda mají určité predispozice ke vzniku duševních chorob či nikoliv. Současně se zaměřujeme i na osoby, které už v minulosti onemocněly, a hledáme cesty, jak zabránit návratu je- jich potíží. Jedná se o řadu opatření, podobně jako je známe z jiných medicínských oborů.
LN Veřejnost se běžně setkává s doporučeními zdravotníků, jak předejít třeba srdečnímu infarktu. Představa, že něco podobného existuje i u duševních chorob, je ale něčím novým.
Ne tak docela. Už od dob Hippokrata víme, že strava ovlivňuje život člověka, a to se týká i oblasti duševního zdraví. Rozdíl je však v tom, že nyní máme v rukou konkrétní výsledky vědeckých prací a můžeme naše tvrzení podložit kvalitními důkazy. V posledních letech přibývají studie, které ukazují, že to, jakým způsobem člověk dlouhodobě žije a jak se stravuje, má vliv nejen na to, zda bude mít nadváhu či obezitu a jak na tom bude jeho pohybový aparát, ale také na jeho psychiku. Duševní poruchy jsou do značné míry chorobami celého těla, nikoliv pouze mozku, a nastal čas na ně takto nahlížet. Pro psychiatry to znamená nezaměřovat se pouze úzce na mozek, ale vnímat člověka a jeho zdraví komplexněji. LN Co tedy pro sebe může člověk udělat, aby psychicky neonemocněl?
V medicíně nic neplatí absolutně, ale existují konkrétní doporučení. Nedávno byla například zveřejněna americká studie, která doporučuje následující: Obohatit stravu o zakysané mléčné výrobky kvůli obsahu probiotik, jež příznivě působí na střevní mikroflóru. Dávat přednost středomořské stravě, tedy dostatek moř- ských ryb, zeleniny, ovoce, ale také luštěnin či ořechů. Omezit příjem kalorií, zejména v podobě pokrmů z rychlého občerstvení, chipsů, sušenek a podobně. Pravidelně a dostatečně spát. Mít pravidelnou fyzickou zátěž, alespoň 30 minut mírné aktivity pětkrát týdně. Vést sociální život, tedy setkávat se s přáteli, věnovat se svým zálibám a podobně. A v neposlední řadě trénovat svou mysl, abychom brali život s nadhledem, například pomocí meditace či různých relaxačních technik.
Tato doporučení se týkají jak zdravých lidí, tak také těch, kteří se už stali našimi pacienty. Pro ně jde o vhodné doplnění stávající léčby.
LN Tato doporučení se příliš neliší od toho, co pacienti slýchají také v ordinacích jiných specialistů.
Jistě, je to prevence, na které bychom se shodli i s kolegy z ostatních oborů. Záleží pak na každém z nás, co z tohoto přijme do svého života. Jsou lidé, kteří sami chtějí pro sebe něco udělat a jsou motivování ke změnám. Naopak pro některé naše pacienty může být velmi obtížné tato opatření dodržet. Záleží pak na vzájemném vztahu mezi lékařem a pacientem a také na přístupu jeho blízkých. Je ovšem zcela namístě, že také toto je cesta, jak stav nemocného zlepšit.
Například jedna španělská studie prokázala, že je možné u výrazné části pacientů s chronickou depresí dosáhnout stavu remise, tedy toho stavu, v jakém byl před vypuknutím onemocnění, a to pokud je farmakologická léčba doplněna také pravidelným pohybem, pobytem na přirozeném denním světle a rovněž úpravou jídelníčku.
To samozřejmě neznamená, že bychom rezignovali na podávání léků, pouze hledáme další způsoby, jak dokážeme našim pacientům pomoci.
LN Asi všichni tušíme, že bychom měli žít o něco zdravěji a lépe, ale příliš se nám to nedaří.
Když člověk tato opatření zdravého životního stylu nedodržuje, dříve nebo později se to musí projevit na jeho zdraví. Ať už v tom, že přijde k internistovi s diabe- tem II. typu, ke kardiologovi s infarktemmyokardu nebo k psychiatrovi s depresí. Každý z nás má někdy v životě období, kdy se maximálně věnuje své profesi, ale neměl by zapomínat také na sebe. Nadměrný stres nelze vydržet nekonečně dlouho. Stejně jako není možné žít zcela bez přátel.
Přibývají studie, které ukazují na to, že to, jakým způsobem člověk dlouhodobě žije a jak se stravuje, má vliv také na jeho psychiku, vysvětluje profesor Jiří Raboch, přednosta Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
LN Kdy tedy začít?
Čím dříve, tím lépe, ale zároveň nikdy není pozdě. Jsou k dispozici studie, které ukazují na to, že i pro sedmdesátníky má změna životního stylu smysl. Může jim přinést rok či dva kvalitnějšího života navíc. Obecně ale platí, že čím déle člověk žije zdravěji, tím lépe pro jeho tělesné i duševní zdraví. Mimochodem, čím více z těchto zdraví prospěšných opatření do svého života zařadíte, tím lépe pro vás. Máte vyšší pravděpodobnost, že budete více let svého života trávit zdravotně v pořádku. Tak je také částečně možné vysvětlit, proč jsou někteří sedmdesátníci v lepší fyzické i psychické kondici než někteří padesátníci. Jsou aktivní a nerezignovali.