Letos jsme zůstali doma

Dá se z toho vyvozovat nějaký trend? zní obligátní otázka po téměř každé výroční anketě. Ostatně takový dotaz byl autorovi těchto řádků položen i v Českém rozhlase, kde informoval o výsledcích letošní Knihy roku LN. Odpověď by měla být velmi obezřetná a střízlivá.

Anketa LN závisí na tom, co který rok nakladatelé vydají. Tuto produkci nikdo neřídí, jde o spontánní proces. Odráží-li nějaké společenské trendy, pak nepřímo a se setrvačností, protože knižní tituly se nezřídka připravují i několik let. Zkrátka: loni v Knize roku na předních pozicích dominovaly překlady zahraničních titulů historické literatury faktu, kdežto domácí beletrie byla upozaděna.

Letos však zvítězila česká románová novinka Jiřího Hájíčka před Kunderovým románem, který autor psal na konci šedesátých let, ovšem vydání v České republice se dočkal až letos.

Ale jedno zobecnění si přece jen dovolíme, i s ohledem na Knihu roku předloňskou (jejím vítězem byl dokumentární román Básník od Martina Reinera). Podstatným rysem zde oceňovaných knih zdá se být ohledávání paměti na rovině individuální i společenské.