Jak popravují Eskymáci? Kyjem
PRAHA Ve slušivém saku a se švihem Tyrolanů. Tak vstupoval v polovině 90. let do učeben Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Už tehdy bylo Leopoldu Pospíšilovi přes sedmdesát let, ale ve chvíli, kdy si odložil tašku, zablýsklo mu spiklenecky v očích... a začal vyprávět. O životě mezi Inuity (Eskymáky), Papuánci a také o vědě, faktech.
Někdejší kurátor Peabodyho muzea byl pro studenty etnologie, kteří objevovali kulturní antropologii, zjevením. Místo pouček „převlečených“folkloristů hovořil o své zkušenosti z mnoha terénních výzkumů. Mezi Kapauky v údolí Kamu zamířil prvně v roce 1954, aby se k nim vrátil ještě v letech 1959 a 1962.
Díky tomu napsal slavné práce The Kapauku Papuans of West New Guinea (1963) či zakladatelskou knihu Anthropology of Law (1971), v níž těžil jak ze znalostí práva, tak i z pobytů u Kapauků, indiánů Hopi, Inuitů a také v komunitě tyrolského Obernbergu, kam rád jezdil.
„Nestává se často, aby osobnost českého původu zasáhla do společenských věd způsobem, že stála u zrodu nové vědní disciplíny. V případě Leopolda Pospíšila tomu tak skutečně je,“psal v doslovu českého vydání Etnologie práva (1997) překladatel právník Ivan Dubovický.
V jedné z přednášek Pospíšil hovořil i o trestu smrti v kmenové společnosti. A k teorii přidával četné příklady: mimo jiné sankcí u Inuitů, kde po napomenutí, pokárání, posměšných písních a přejmenování osob může přijít i exekuce – ubití kyjem.
„Když jsem během studií archeologie a etnologie navštěvoval jeho přednášky, bylo to přesně to, co jsem od etnologie očekával. Mohl jsem vidět někoho, kdo prožil část života mezi přírodními národy – opravdovou legendu! Můžu dnes říci, že jeho přednášky a práce, zejména o soukromém vlastnictví a rozdělení osídleného území, zásadně ovlivnily můj pohled na studium materiálních pozůstatků z pravěku,“řekl LN Jaroslav Řídký, jenž působí v pražském Archeologickém ústavu Akademie věd a v roce 2014 získal cenu Neuron pro nejlepší mladé vědce.
Odklon od exotických témat na FF UK Pospíšila mrzí. „Zlobím se, jak se pražská univerzita zachovala. Děkanka vlastně zrušila mimoevropskou etnologii; už se tu nestudují jiná než evropská etnika... A to je etnologie? Vždyť to je etnocentrismus,“durdí se Pospíšil. Chce to říci do novin? „Jó! Všechno to napište! Nebál jsem se gestapa ani StB, nebudu se bát lidí s titulem.“