Putin nabírá vítr do plachet
Svých úspěchů dosáhl ruský prezident navzdory sankcím. Ale nic neroste do nebe
Leckdo dnes ve světě upozorňuje na to, že se v poslední době ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi daří vše, na co sáhne, jako by se materializoval jeho plán.
Jeden úspěch za druhým
Jonathan Freedland publikoval v britském deníku The Guardian článek, který upozorňuje na to, že vítězem ankety o osobnost roku časopisu Time by neměl být Donald Trump, ale Vladimir Putin. Trump dominoval médiím, Putinovi ale hraje vše do karet.
Začněme v Sýrii. Putin využil vakua a Rusko rozšířilo význam své syrské vojenské námořní základny v Tartúsu, stalo se ve Středozemním moři zásadním elementem. Úspěšná vojenská podpora Asada znamená, že s Ruskem v Sýrii je třeba počítat. Žádné řešení situace na Blízkém východě se dnes neobejde bez Ruska, možná bude dokonce leckde dominovat. Ale hlavně se ukázalo, že lze vyhánět a masakrovat civilisty a Západ s tím není schopen udělat nic. To je přesně to, co Rusko potřebuje pro další podobné kroky v budoucnosti.
A pak je tu brexit. Putin si nemohl přát nic lepšího než odchod vojensky nejsilnější země z EU, země, která se nebojí s Ruskem konfrontovat (zpráva o případu Litviněnko apod.). Koneckonců takový Nigel Farage se netají svým obdivem k Putinovi.
Proputinovští kandidáti se dostali letos k moci v Moldavsku, Bulharsku i v Estonsku. Je pravděpodobné, že jeden z Putinových fanoušků vyhraje prezidentské volby ve Francii: Marine Le Penová nebo Francois Fillon.
Veřejný prostor Západu je zahlcen falešnými zprávami a dezinformacemi. Tzv. postfaktuální společnost (post-truth society) je také Putinův konstrukt nebo se tak může minimálně jevit. Každopádně je rozebírána dvě stě let budovaná architektura fakt a rozumu, ale bývalému vysokému důstojníkovi KGB to pochopitelně vyhovuje a jeho tým se na tom aktivně podílí.
Nejsladší Putinovo vítězství se ale jmenuje Donald Trump. Pokud by byla pravda, že se Kreml na vítězství Trumpa podílel, jednalo by se podle Freedlanda o nej- úspěšnější zpravodajskou operaci v historii lidstva vůbec.
Tolik Freedland. Dodejme, že depresivní výčet Putinových úspěchů lze jistě ještě dlouho doplňovat. I kdyby kremelské dezinformační kampaně neměly žádný efekt, Trump se vyznal z obdivu k Putinovi a neudělal během kampaně ani po zvolení nic pro to, aby tyto spekulace vyvrátil. Také je jasné, že ruská oficiální média vítězství Trumpa slaví. Freedland navíc vydal svůj článek dříve než Trump oznámil svou nominaci na post ministra zahraničí, tedy Rexe Tillersona, který od Putina dostal řád. Zvýšila se od té doby pravděpodobnost, že Amerika zruší protiruské sankce. Byznysmeni sankce neradi.
Oslabená EU
V Německu už se bojí toho, že Putin dokáže podobným způsobem jako v USA ovlivnit následující volby v Německu směrem k vítězství rudozelené koalice. Prosazuje to mimochodem Gerhard Schröder, bývalý německý kancléř, který je už čtrnáct let na kremelské výplatnici.
Co se EU týče, pak nejde jen o brexit. Dodejme, že jednota EU je oslabena hned na třech dalších frontách. Dlouhodobě ji podlamuje nevyřešená krize eurozóny a nedostatek solidarity mezi přebytkovým Severem a předluženým Jihem. Podobný příkop se rýsuje mezi Východem a Západem ve věci otevřenosti vůči muslimským uprchlíkům. Další trhlinu představuje spor mezi Západem a náběhem na neliberalismus a autoritářství v Polsku a Maďarsku. Taktéž je znepokojivá maďarská koketerie s Ruskem vůbec, včetně energetické spolupráce. EU (hlavně její východ) také svou energetickou závislost na Rusku dosud omezila jen málo.
Navíc ještě musíme doplnit, že Rusko má výrazného spojence v Íránu a že se mu opětovně podařilo vylepšit i vztahy s Tureckem po epizodě napětí, které následovalo po sestřelení ruské stíhačky.
Svých strategických úspěchů navíc Putin dosáhl navzdory prudkému propadu cen ropy, navzdory hospodářským sankcím. Podařilo se mu udržet podporu obyvatel i popularitu. Pokud nyní začnou ceny ropy růst, bude mu jen foukat další silný vítr do plachet.
Pochybnosti o zázracích
Tak – a nyní je už na závěr třeba s temným výčtem přestat a zkusit vykřesat možné pochybnosti o putinovských zázracích.
Írán se může ukázat neuralgickým bodem. Tady jdou zájmy republikánů i Trumpa tvrdě proti Íránu, tedy potažmo i proti Rusku. Všichni si pamatujeme, jak v Palmýře vyhrával ruský symfonický orchestr na oslavu osvobození. Nyní je město znovu v rukou ISIS. Je to pro Rusko stejná potupa jako jeho jediná letadlová loď, co čmoudí jako sentinel. Sunnitské Turecko je zase rivalem Íránu, obě přátelství se budou Putinovi špatně koordinovat. Strongmeni a macha – Trump i Putin – se mohou ve vteřině stát nepřáteli, stejně jako Putin s Erdoganem. Vleklý konflikt v Sýrii může začít Rusko vyčerpávat a terorismus se může přenést ve velkém na ruské území. Na Ukrajině – vyjma Krymu – Putin prohrál.
Hlavně je ale ruské hospodářství v mizerném stavu a doslova katastrofální je tamější demografický výhled. A ta národně-konzervativně-fašistická ideologie se přece jen vyváží do světa mnohem hůř než internacionální komunismus.