Možná inspirace

Anketa Lidových novin je hlavně službou čtenářům. Poskytuje totiž určitou sumu informací, co v končícím roce – vyjma posledních prosincových týdnů – mezi jiným vyšlo. Sestava hlasujících je taková, že svými preferencemi automaticky upozorňují na tituly, jež se vesměs nevyskytují v žebříčcích nejprodávanějších knih. Na tituly, které snadno propadávají sítem pozornosti i těch čtenářů, kteří se o „fajnová“, různě menšinová témata zajímají, avšak nemají čas a někdy ani šanci se dozvědět, že taková kniha je vůbec na světě. Neboť řada svazků vychází téměř utajeně: nakladatelé často nemají schopnost, a někdy to bohužel vypadá, že snad ani potřebu, dát veřejnosti vědět, že jejich v něčem jedinečný titul je „venku“. A knihkupecká branže poslední roky prochází očividnou centralizací, přičemž drtivá většina „zcentralizovaných“obchodníků redukuje nabídku, ořezává okraje a soustřeďuje se na mainstreamovou produkci. Tento trend prvořadě postihuje zájemce mimo větší města.

Takže lidovková Kniha roku může být pojata i coby inspiromat pro pátrání v kamenných či internetových obchodech, něco jako dávka tipů. Nadto je zde aspekt jmenovitého osobního ručení každého, kdo do ankety přispěl. Znalostní potenciál hlasujících může posloužit jako jistá záruka, že zmíněný titul skutečně stojí za pozornost. Takzvané malé domů, jichž se někteří hlasující dopouštějí tím, že upozorňují na knihy, s nimiž jsou osobně spojeni, buďtež velkoryse přijímanou výjimkou.