Odpovědi účastníků ankety Kniha roku 2016

K LETOŠNÍ ANKETĚ

3. Jakub Šlouf: Spřízněni měnou. Genealogie plzeňské revolty 1. června 1953 (Filozofická fakulta UK). Protože podává zatím nejlepší vylíčení vzniku a průběhu událostí, jejichž hodnocení kolísá od prvního velkého projevu odporu proti komunismu v poválečné východní Evropě až po nevýznamnou místní událost. Lidové noviny letos oslovily na 400 respondentů – spisovatele, vědce, překladatele, kritiky, umělce, nakladatele, ekonomy, právníky i politiky – s výzvou, aby jmenovali jednu až tři letošní knihy, které považují ze své četby za nejhodnotnější. Hlasování se uzavřelo 30. listopadu 2016. Do té doby jsme obdrželi 208 odpovědí, z nichž jsou sestaveny letošní výsledky. Při sčítání započítáváme pouze první tři jmenované tituly, přičemž každý získává jeden rovnocenný hlas, a to bez ohledu na pořadí, v jakém jsou uvedeny. Do výsledků zahrnujeme jen knihy, které byly skutečně vydány v roce 2016, případně na konci roku 2015 (neboť ty mohla loňská anketa opomenout). Do celkového součtu nepočítáme hlas pro danou knihu v případě, že se respondent autorsky či redakčně podílel na jejím vzniku nebo pracuje-li v nakladatelství, které knihu vydalo. V odpovědích respondentů uvádíme název, autora a nakladatele. Na těchto stránkách najdete všechny včas zaslané odpovědi. Komentáře jsou však z kapacitních důvodů v některých případech zkráceny.

Tomki Němec: Václav Havel (Tomki Němec). Václav Havel se v poslední době těší autorské i vydavatelské přízni, takže by se mohlo zdát, že již bylo řečeno vše. Kniha výborných fotografií o něm však sděluje často více než rozsáhlá pojednání, případně k nim tvoří dokonalý doprovod.

3. Byl bych rád, kdyby se nezapomnělo na významnou edici Muzea Českého ráje v Turnově z konce roku 2015: Zápisky sedláka Josefa Dlaska, které Alžběta Kulíšková poprvé editovala v úplné podobě.

Zuzana Brabcová: Voliéry (Druhé město). Autorskou dráhu prozaičky, která nikdy nevydala fádní knihu, uzavírá její dílo nejotevřenější a nejznepokojivější. Tam, kde jiní vyprávějí, jak že to žijeme, se ptá: A to vám fakt nevadí takhle žít?

Alena Macurová: Komunikace v textu a s textem (Filozofická fakulta UK). Souhrn dosud roztroušených statí přesně myslící lingvistky, jež kdyby přečetli i ti, kdo útočí na smysl humanitních věd, pochopili by, že bez nich budou nejen mluvit, ale i myslet – inu jako selátka.

Josef Švéda: Země zaslíbená, země zlořečená. Obrazy Ameriky v české literatuře a kultuře (Pistorius& Olšanská). Vytváření obrazů vlastní komunity je základním úkolem každé kultury. O to zajímavější a výřečnější jsou ale pohledy na ty druhé. Není vlastně divné, že nemáme podobné knihy analyzující souhrnně české obrazy Ruska, Orientu, Afriky, Skandinávie atd.?