A se mnou přijde zákon...

Předloni v létě vydal držitel Nobelovy ceny míru, diplomat a ministr zahraničí dvou amerických prezidentů Henry Kissinger (* 1923) knihu World Order, která se teď dočkala českého znění. Zamýšlí se v ní nad vývojem světových dějin zhruba od konce třicetileté války, kdy byly Vestfálským mírem 1648 ustaveny evropské (absolutistické) státy. Vestfálský pořádek, podle Kissingera, přežil v principu dodnes.

Hybnou silou dějin, píše Kissinger, je neustálý zápas „legitimacy“(tedy legitimity, vlády zákona) s „power“(tedy mocí, která na ni útočí). Tato koncepce připomíná Churchillovu ústřední myšlenku, jež se táhne jeho Zrozením Británie: prosazování vlády zákona nad svévolí moci. Kissinger touto optiku nahlíží na pořádek celosvětový – přemýšlí nad dějinami jako člověk, za jehož života se svět dramaticky zmenšil a zápas mezi oběma silami se přenesl na globální kolbiště. Základem světového pořádku jsou v jeho pojetí suverénní státy, které respektují (více či méně) dohodnutá pravidla soužití a ve shodě nacházejí mechanismy, jak čelit tomu, aby se ze síly nestalo násilí.

V jeho zorném úhlu není jen euroatlantická civilizace, se znalostí se věnuje i problematice států, založených na jiných tradicích: Rusku, Číně, Indii, Íránu, islámskému světu. Pozornost poutají kapitoly věnované vývoji po druhé světové válce. Podivuhodně se totiž aktualizují a nabádají k přemýšlení na tím, co se děje dnes.

Nejnovější události (anglický originál byl vydán v srpnu 2014 a opravdu zachycuje stav světa k tomuto datu) možná však Kissingerův koncept v něčem také problematizují: kolik světových vůdců je dnes nakloněno hájení globálního řádu a odhodláno zabránit jeho rozvratu. Jaké mechanismy v něčem takovémmohou pomoci, když chybí obecně sdílené přesvědčení o hodnotách a obecně sdílený respekt k tomu, čemu Kissinger říká legitimacy?

Pro knihu hlasovali: Miroslav Bárta, Tomáš Halík, Radek Mikuláš, Dobrava Moldanová a Václav Luks.