Nová Bittová: široká řeka a někdy jen potůček
Skupina Čikori v současné době existuje spíš víceméně „potajmu“. Iva Bittová, žijící ve Spojených státech, svůj čas dělí mezi řadu domácích i zahraničních projektů. Ostatní členové kapely jsou také zaneprázdněni, protože se jedná o hudebníky z první české ligy, a tak nejspíš není snadné sladit termíny.
„Na oslavě mých padesátin před sedmi lety zorganizoval Petr Ostrouchov setkání členů v té době již řadu let nečinné skupiny Čikori a toto setkání se stalo impulzem pro její obnovení,“řekl kontrabasista Jaromír Honzák.
Od obnovení činnosti se pozměnila sestava, skupinu tvoří kromě Bittové a Honzáka ještě zakládající člen kytarista Vladimír Václavek a nový, ovšem zkušený trumpetista Oskar Török. Skupina tu a tam vystoupila v nějakém klubu nebo na letním festivalu, o natáčení nového alba se už dlouho mlu- vilo v kuloárech, ale jeho dokončení (natáčení začalo už v roce 2014) prý v podstatě zaskočilo i samotné vydavatelství.
Relativně dlouhý vznik ale určitě nezpůsobila nějaká tvůrčí muka, to spíš zmíněná vytíženost hudebníků. Jaromír Honzák v bookletu píše: „Mým vlastním jazzovým projektům většinou předchází dlouhá doba hledání směru a následuje několik let komponování, než se vše zúročí během pár dní nahrávání ve studiu. S Čikori vše funguje jakoby samo, zcela organicky. Vladimír ze své kytary vypustí řeku, Iva určí směr a člověk znovu zjistí, že umí plavat a že je to ta nejpřirozenější věc na světě.“
Vypadá to strašně jednoduše a takhle jednoduché to svým způsobem asi i je: konstantou tvorby Čikori je naprostá lehkost, uvolněnost. Zejména pustíme-li si album At Home do sluchátek, můžeme snadno mít pocit, že jsme se octli u muzikantů doma, oni si jen tak pro sebe – a pro nás – jamují a mezitím upíjejí horký čaj. Má to ale základní předpoklad: ti muzikanti nejen nesmějí mít jakýkoli hráčský problém, ale zejména jim nemůže chybět dokonalá empatie.
Ta je naprosto jasná u Bittové s Václavkem, jsou to tvůrci slavného Bílého inferna (1997). Znají se ovšem už z Dunaje, jehož písničku na text Karla Davida zde znovu zpracovali pod názvem Břízy (původně Rukama). A ostatní muzikanti se na jejich vlnu, která je skutečně nejlépe připodobnitelná k řece, o níž mluví Jaromír Honzák, dokázali vyladit.
V případě alba At Home je tato řeka, někdy jen potůček, převážně poklidná, proplétá se minimalisticky zákoutími muziky i duše. Občas se rozprostře doširoka, to když Bittová zmnoží svůj vokál nebo v dokonalém souznění komunikuje s Törökovou trubkou. Celá kapela „zahartusí“vlastně jen jednou, když v Tichém pláči vymění Václavek akustickou kytaru za elek- trickou a razanci podepře bicími hostující slavný americký avantgardní bubeník Hamid Drake.
Nejkomplexnější výraz mají Čikori v úvodní bezmála desetiminutové skladbě Noc, která stojí nejen na předivu strun Václavkovy kytary a Honzákova kontrabasu, ale výrazný ráz jí dodávají i „smyčky“melodických perkusí a jemných bicích bývalého stálého člena Čikori, dnes pouze hosta, Miloše Dvořáčka a střídmé elektronické zvuky vytvořené zpěvaččiným synem Antonínem Fajtem. To vše je pak korunováno Václavkovým typicky lyrickým textem a zajímavou melodií s orientálními náznaky, kterou Bittová zpívá na svoje poměry vlastně velmi přímočaře až „písničkářsky“. Právě tahle poloha je jedním z nejsympatičtějších rysů nových Čikori.
Už to asi čekal málokdo, ale ještě těsně před koncem roku 2016, konkrétně minulý pátek, stihla Iva Bittová se skupinou Čikori vydat nové album. Nese název At Home a poklidná domovská atmosféra je z něj skutečně cítit.
Iva Bittová & Čikori: At Home