Jistoty z archivu a jeden úlet

Sáhnout do archivu a znovu vydat to, co už dlouho není na trhu a znamená kvalitu, je poctivý marketingový tah. V předvánočním čase se tak vynořují poklady možná už pozapomenuté, jež se však trefně potkávají se současnou poptávkou.

Platí to jistě o někdejší rozhlasové dramatizaci románu Arthura Conana Doyla Ztracený svět, kterou nyní vydal Supraphon. Formou dopisů a fiktivního deníku vykresluje Doyle výpravu na amazonskou náhorní plošinu, kde žijí dosud prehistorická zvířata včetně dinosaurů... V překladu skvělého Františka Gela a dramatizaci Mileny Lukavské slyšíme osvědčené spíkry – výborného Rudolfa Pellara jako vypravěče či Borise Rösnera v roli profesora Challangera.

Inventura archivních šuplíků se osvědčuje v několika vyprávěcích či hudebních kompilacích. Jednou z nich je ohlédnutí s Pohádkovými kamarády ilustrátora Zdeňka Smetany, tedy Rákosníčkem, Křemílkem a Vochomůrkou, Štaflíkem a Špagetkou, Malou čarodějnicí a Kubulou a Kubou Kubikulou. S neopakovatelnými vypravěči Jiřinou Bohdalovou, Františkem Smolíkem a Oldřichem Víznerem tato „klasika“vydala na 3CD. K výběru ke 40. narozeninám Rákosníčka se autorským podáním svých Radovanových radovánek přidal ještě Zdeněk Svěrák s pohádkou sice mladší, kterou však rovněž ilustroval Zdeněk Smetana.

Co se v předvánoční várce Supraphonu opravdu nepovedlo, je vydání hudebně-relaxačního projektu psycholožky a léčitelky Miroslavy Maškové Usínání s anděly. MP3 představuje tři a čtvrt hodiny čtyřiadvaceti „ relaxačních pohádek“v autorském přednesu. Záměr byl patrně dobrý – andělé svými příběhy mají děti navést na „správnou cestu“a pomoci jim spokojeně usínat. Výsledek je ale silně neprofesionální, amatérsky patetické přednášení zjednodušených pravd se nedá vydržet. Vemlouvavý kýč podtrhují i kartičky s andělíčky, jež si má malý posluchač vymalovat... Jestli má dítě trochu rozumu, přikryje si hlavu peřinou a co nejrychleji usne, aby to nemuselo poslouchat.