Čínský občan a jeho soudce

mech, zejména v konfuciánství. Od našeho myšlení se odlišují hlavně tím, že v nich individuum bylo podezřelé a jakýkoliv projev individuality měl být potlačen.

Byly podporovány jen ty vlastnosti jedince, které upevňují kolektiv. Domáhat se vlastních práv bylo v konfuciánském systému považováno za neslušné a rozporné s přirozeným pořádkem věcí. Mravně dokonalý člověk neměl vyvolávat žádné spory, a pokud se obrátil na soud, pak to bylo morální selhání. Konfuciánci pochybovali, zda věc rozhodnutá soudem může vést k trvalému a spravedlivému řešení, protože neúspěšná strana zpravidla pociťuje vůči úspěšné straně zášť.

Konfuciánské učení ale ovlivnilo také jiné země. Některé z nich, hlavně Japonsko a Jižní Korea, však dnes s dodržováním základních práv a svobod nemají problém. V Japonsku byly tyto otázky vyřešeny po přijetí ústavy z roku 1946, oktrojované Američany. V Koreji a na Tchaj-wanu potom ústavními změnami kon- cem minulého století. Vypořádání lidskoprávní otázky ale samozřejmě nezáleží jen na ústavě.

Na Dálném východě se ukázalo, že klíč k nápravě mají v rukou dvě skupiny: občané a soudci. Po druhé světové válce zřídili Američané v Japonsku nejvyšší soud a s ním i možnost občanů poprvé na Dálném východě domáhat se soudního přezkumu ústavnosti. Stav ochrany lidských práv se zá- sadně zlepšil po jeho zavedení v Jižní Koreji i na Tchaj-wanu.

V ČLR ovšem takový systém stále chybí. Místo něj panuje marxistická koncepce, že ústavní přezkum může vykonávat toliko permanentní orgán parlamentu.

Přelomový verdikt

V roce 2001 vydal Nejvyšší lidový soud ČLR stanovisko ve věci Čchi Jü-ling, v němž uznal právo občana domáhat se soudní cestou svého ústavního práva. V tomto případě pro Čínu nekontroverzního práva na vzdělání. Ba co víc, v odůvodnění svého rozhodnutí soudce dokonce uvedl přímou inspiraci případem Marbury versus Madison (verdikt Nejvyššího soudu USA z roku 1803, který položil základy soudnímu přezkumu ústavnosti – pozn. red.).

Není důležité, že stanovisko bylo v roce 2008 zrušeno ani že příslušný soudce skončil špatně – byl obviněn z korupce a odvolán z taláru. Ale ukázalo se, že cestu k ochraně základních práv je možné i v ČLR uskutečnit metodou soudního přezkumu ústavnosti.

Čínské tradici je blízký význam osobnosti soudce a soudního precedentu, ovšem za situace, kdy byl soudce nepokrytě součástí moci výkonné. Pojem nezávislosti soudů se dosud v praxi pevninské Číny neprosadil. Na druhé straně jsou tam soudci zvyklí být součástí jiné moci, případně se proti ní vymezovat. Ostatně i v Japonsku, v Jižní Koreji nebo na Tchaj-wanu se soudy musely vymaňovat z vlivu mocensky lépe situovaných složek.

Čínské lidové soudnictví se tak nachází uvnitř začarovaného kruhu. Soudy samy nemohou nadále posilovat svoji autoritu, aniž by to komunistická strana tolerovala, neřku-li podporovala. Neustálé snahy čínských soudů více se profesionalizovat a zaujmout náležité místo v čínském mocenském systému mohou být uskutečněny toliko na úkor politické moci.

Ta bude své pozice muset postupně uvolňovat. Bude to cesta krok za krokem, kterou překotnou kritikou stěží urychlíme.

Zdá se, že českou společnost rozděluje pohled na Čínu. Protože nechodím ani do pražských kaváren, ani do vesnických hospod a jsa sinolog, pokusím se o úvahu, zda a jak jsou bolavá místa dnešní Číny zhojitelná. V roce 2008 se ukázalo, že cestu k ochraně základních práv je možné i v ČLR uskutečnit soudním přezkumem ústavnosti