Za národ proti katolicismu
Antiklerikalismus bylo široké hnutí globálního rázu, které se vymezovalo vůči veřejnému vlivu římskokatolické církve, zvláště proti její tendenci k zasahování do politiky, školství či do manželského práva. Nejasné vymezení pojmu však vyvolávalo ve společnosti napětí, protože otevíralo velký prostor pro radikály z obou stran – jak pro kritiky všeho, co katolická církev konala, tak pro ty, kdo principiálně odmítali jakoukoliv kritiku činnosti církve.
V 19. století byl antiklerikalismus běžnou součástí národněemancipačních hnutí, která se takto vymezovala vůči vlivu „nenárodního“Říma. Byl ale také běžnou součástí hnutí demokratických, vymezujících se vůči hierarchismu a nedostatku plurality ve veřejném prostoru. Antiklerikalismem se oháněli jak liberálové, kteří takto označovali boj za vizi zatlačení náboženství do soukromí, tak socialisté, kteří se hlásili k Marxově tezi o náboženství jako „opiu lidstva“a jeho Školní mlýnky v Čechách dle nejnovějších patentů. úplné odstranění viděli jako mezník na cestě k lepší společnosti.
V českém prostředí byl antiklerikalismus typický svým silným historismem, odkazujícím na tradice české reformace a na tezi o Češích jako potomcích husitů. Odstranění vlivu katolické církve mělo osvobodit národ od habsburského a římského vlivu a nasměrovat jej k „pravému češství“.
Druhým českým specifikem byl neobvykle velký vliv antiklerikalismu mezi rolnictvem, které jinak v Evropě patřilo ke konzervativním silám a projektům likvidujícím tradice příliš nevěřilo. Rolníci se kritikou katolicismu sice přihlásili k národněemancipačnímu programu, ale v antiklerikálním boji náleželi k jeho umírněné části a kritizovali pouze excesivní nedemokratické praktiky katolické církve.
Třetím domácím specifikem pak byly velké regionální rozdíly v míře sympatií pro antiklerikální program. Například obyvatelé Slovácka, Valašska, Slezska a dalších oblastí vzdálených od Prahy, tehdejšího centra národního hnutí, antiklerikální hnutí v jeho radikální podobě nepřijali. Jejich vlastní alternativní koncept národa díky vyšší místní religiozitě naopak přisuzoval katolicismu výraznou společenskou roli.