Čerpání eurodotací: Nejhůř si vede Ťok
Česko se oproti roku 2008 v čerpání peněz z EU zlepšilo. Pokud si ale resorty nepospíší, hrozí, že přijdou o část financí kvůli brexitu
PRAHA Už v průběhu roku 2014 tehdejší ministr Antonín Prachař (za ANO) varoval, že peněz na dopravní projekty je víc než dost, ale nejdou reálně utratit. Chyběly nachystané projekty, nebyly vykoupeny pozemky, nebyla vyřízena potřebná povolení, a když už to náhodou všechno bylo, akce se zadrhla, protože ji někdo napadl u soudu nebo antimonopolního úřadu. Prachařův nástupce Dan Ťok (za ANO) se snaží situaci ve svém resortu prezentovat mnohem optimističtěji, ale realita zůstává víceméně stejná. Operační program Doprava je jediný, který ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) řadí do kolonky vysoce rizikových.
Úřad Karly Šlechtové ( za ANO) má na starosti centrální koordinaci a dohled nad tím, jak se všem ministerstvům daří rozdělovat evropské dotace mezi smysluplné projekty. A doprava ze srovnání vychází jednoznačně nejsmutněji. „Největší objem peněz ve schválených výzvách vykazuje operační program Zaměstnanost pod ministerstvem práce, jde o 47,4 procenta z hlavní alokace. Operační program Doprava má pouze 0,8 procenta,“sdělila LN mluvčí MMR Veronika Vároši. Procento popisuje, kolik peněz z celkové sumy, již má daný resort v dotačním období k dispozici, už bylo schváleno, že se utratí na ten nebo onen projekt.
Krácení dotací kvůli brexitu
Když se porovná stav čerpání v roce 2008 s rokem 2016, je vidět, že se Česká republika zlepšila. Jenomže v nynější sedmiletce (vymezená roky 2014 až 2020) pracuje s úplně jinými faktory, které tlumí růžové tóny. Evropská komise bedlivě střeží, kolik která země nestihne utratit ve vypsaných výzvách, protože hlavní plátci do rozpočtu, jako je Německo a Francie, chtějí sumu stáhnout do uprchlického fondu. Druhou ranou je pak blížící se brexit – ve chvíli, kdy Británie opustí unijní souručenství, vezme s sebou i svoje libry.
To znamená, že co se nestihne vyčerpat do roku 2019, bude zasa- ženo krácením o anglický příspěvek. „Apelujeme proto na všechna ministerstva, aby co nejrychleji vyhlásila alespoň 70 procent celkové přidělené částky. Operační program Doprava nemá podepsanou skoro žádnou smlouvu o poskytnutí dotace. Je nutné, abychom žádali žadatele, aby o peníze žádali,“uvedla nedávno Šlechtová.
Dodala také, že část sumy vyčleněné na spolufinancování dopravních projektů pro rok 2016 se převáděla do fondu ministerstva životního prostředí, aby nepropadla. Se stejným návrhem a ze stejných důvodů chce Šlechtová přijít i na začátku roku 2017. Do toho vstupuje ještě jeden faktor. Podle ministryně se neoficiálními kanály už nějaký čas šíří zpráva, že Brusel pro nynější sedmiletku zruší takzvané pravidlo n + 3.
To v praxi znamená, že ještě tři roky poté, co uplyne dotační sedmiletka, nyní vymezená roky 2014 až 2020, je možné dotace dočerpávat. Všechny státy toho zhusta využívají, ještě letos se v České republice vypořádávají peníze z let 2007 až 2013. Unijní země navíc nynější fázi začaly se skluzem, který si samy nezpůsobily. Bruselskému ústředí trvalo příliš dlouho schválit základní strate- gické dokumenty, bez nichž nebylo možné programové období spustit. Když se pravidlo tříletého dočerpávání zruší, splní se přání Německa či Francie, aby se nevyužité dotace použily na prevenci uprchlictví. Pro jednotlivé země to ale bude znamenat ztrátu ve financování domácích projektů.
Devět priorit v dopravě
Klíčových je teď pro dopravu hlavně devět projektů, díky nimž se má zprůchodnit cesta napříč republikou a i do okolních států. Česká republika na ně vyjednala s Bruselem výjimku, aby se u nich nemuselo v plném rozsahu dělat nové posouzení vlivu na životní prostředí. Nejde o žádnou vymyšlenost euroúředníků, republika nelichotivě vyniká v počtu projektů, které mají posouzení staré víc než patnáct let, a přesto nikdo nebyl schopen je v mezičase postavit.
Je jasné, že podmínky v okolí plánované silnice nebo železnice se mohly za ty roky proměnit a zastaralé posudky to nezohledňují. Ministerstvo životního prostředí už začalo pro devítku projektů vydávat nová zelená osvědčení, což jim umožní o něco rychlejší realizaci. Ovšem ne tak závratně rychlejší, jak se politici někdy snaží tvrdit. I tak obstarání všech dalších povolení, vysoutěžení dodavatele a všechna řetězící se odvolání či žaloby zaberou dva až tři roky. Proto má čerpání v operačním programu Doprava mizerné vyhlídky i na příští rok.
Resort Dana Ťoka se často brání, že pro efektivní utrácení přidělených peněz dělá maximum, a v meziročním srovnání lze dát ministrovi za pravdu v tom, že se snaží. Stejně jako v argumentu, že zdědil historický problém se zastaralými zelenými posudky a zastavenou projektovou přípravou. A také v tom, že stavební zakázky se propisují do monitorovaných čísel se zpožděním, protože jsou výrazně ovlivněny sezonou a počasím – když je moc zima, prší nebo sněží, většinou to znamená přerušení práce.
Na rozdíl od Prachařovy éry si ale Ťokův tým navykl prezentovat skutečnost tak, aby vypadala lépe. Třeba jako když se do souhrnu nových kilometrů dálnic započítávají i úředně proměněné silnice první třídy, které do dálničního stavu povýšila jenom administrativa. Vliv na to má i manažerský styl předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, který nerad dopřává sluchu vysvětlování, že něco nejde tak rychle a hladce, jak by si představoval. Jak se ale bude blížit konec dotační sedmiletky, problémy dopravní výstavby tak jako tak vyjdou najevo. „Na dopravní stavby letos směřovalo už 66,4 miliardy korun ze Státního fondu dopravní infrastruktury, což je historicky nejlepší výsledek. Velmi úspěšně resort čerpá i z operačního programu Doprava, tedy z evropských fondů. Ke konci listopadu to bylo 69 procent upraveného rozpočtu pro letošek,“uvedl nedávno mluvčí resortu Tomáš Neřold.
Číslo vypadá hezky, důležité ale je, že jde o procento z upraveného rozpočtu – to znamená z částky, v níž už chybí peníze převáděné do programu ministerstva životního prostředí. A sám resort dopravy uznává, že při nastavené rychlosti a intenzitě bude mít na konci roku 2017 vyčerpanou třetinu přidělené bruselské subvence. To je hodně daleko od sedmdesáti procent, o nichž mluví ministryně Šlechtová.