Důvod vyrazit na Hradčany
Jak se asi shodne velká část milovníků pragensií, nejláskyplnější a zřejmě i nejpoetičtější knihu o našem hlavním městě paradoxně napsal Ital – bohemista Angelo Maria Ripellino svoji Magickou Prahu na začátku 70. let. Dan Hrubý je v lecčem jeho žákem, i když ke svému tématu přistupuje přece jen více z žurnalistické strany. Chuť a potřebu vyprávět příběhy, které najdeme na každém pražském nároží, tedy alespoň v centru města, mají ale oba společné.
Rozsáhlý průvodce
Knih o Praze vydal Hrubý už několik, k těm nejpřínosnějším a pro nespecialistu nejobjevnějším patří například Cesta pražským kruhem (2009), v níž zmapoval rozsáhlou skupinu pražských německy píšících spisovatelů.
Před rokem se objevila Hrubého práce dosud nejrozsáhlejší, prv- ní díl Pražských příběhů, v nichž vyprávěl historii malostranských domů a lidí, kteří v nich v průběhu staletí přebývali – šlechticů, spisovatelů, hereček, výtvarníků a třeba i rockových muzikantů.
Druhý díl má podtitul Cesta na Hradčany, Nový Svět a zpátky na Malou Stranu. Důležité je ono slovo „cesta“. Hrubý skutečně Pražské příběhy staví de facto metodou průvodce, který by – nebýt pětisetstránkového rozsahu – mohl být i prakticky využitelný při skutečných vycházkách (zapřisáhlého nepřítele elektronických knih u takovýchto publikací napadají kacířské myšlenky...). Procházkovou část pak rytmizují vložené kapitoly, ve kterých se Hrubý zabývá osobnostmi nebo příběhy vážícími se k té či oné oblasti. Na podobném principu autor staví i průběžně vydávané speciály svého domovského Reflexu, z nichž jsou některé části převzaty.
Kdo má starou Prahu rád a přes moderní nánosy v ní stále ještě vidí ono někdejší magické město, musí už léta oceňovat práci novináře Dana Hrubého. Ten s přímo mileneckou vášní napsal nyní druhý díl svých Pražských příběhů.
S kým jít a nejít na jedno
Silný, velmi bohatě a často unikátně ilustrovaný špalek nelze samozřejmě zúžit na jedno jediné téma. Ale je jisté, že jestliže v předchozím díle Pražských příběhů byla čtenářsky nejvděčnější kapitola o tzv. Werichově vile, tuto roli v aktuálním svazku plní hned dvě kapitoly o proslulém „doupěti neřesti“, tedy domě spisovatele Jiřího Muchy na Hradčanském náměstí. Hrubému se podařilo za pomoci pamětníků vylíčit tamní dění otevřeně, ale zároveň bez laciné senzačnosti a ilustrovat fotografiemi, na něž je i teď radost pohledět.
Zatímco vyprávění o Muchově domě ve čtenáři aktivuje libé pocity a trochu i lítost, že nemohl být u toho, kapitola Zvrácenost asi leckoho překvapí a určitě nepotěší. Dan Hrubý zde vypráví příběh známého herce Vítězslava Vejražky (např. mlynář ve skvělé Vláčilově Ďáblově pasti), který se propůjčil k dost neuvěřitelnému způsobu spolupráce s komunistickou StB. Inu, s každým Pražanem by člověk asi „na jedno“nešel.
Dan Hrubý: Pražské příběhy. Cesta na Hradčany, Nový Svět a zpátky na Malou Stranu