Kdo že je ten český Trump?
Zeman posunul pravdu ve svůj prospěch. Nového prezidenta USA připomínají jiní politici
Když prezident Miloš Zeman ve svém vyjádření 9. listopadu vítal vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, řekl mimo jiné, že „někteří novináři mě označují za českého Donalda Trumpa a musím se přiznat, že jsem vždy toto označení bral nikoli jako urážku, ale naopak jako ocenění“.
Zamysleme se nad tímto tvrzením, které jako by z oka vypadlo postpravdám, jak je vymezují volitelé slova roku z Oxford Dictionaries.
Především: zadáme-li si do vyhledavače Google sousloví „český Donald Trump“, objeví se jen něco málo přes tisíc odkazů, což je na internet výsledek skutečně nepatrný. Vzápětí zjistíme, že co se týče Miloše Zemana, většinou jde o odkaz na text Jana Čulíka na britském akademickém serveru The Conversation z prosince 2015, do českého prostředí uvedený prezidentovi blízkými Parlamentními listy.
Ještě o devět let dříve však za českého Donalda Trumpa označila v MF DNES novinářka Jana Klímová podnikatele v realitách Milana Janků před vstupem jeho společnosti na burzu. V roce 2011 zase Erik Best ve svém Fleet Sheetu onálepkoval jako českého Donalda Trumpa tehdejšího Klausova šéfa politického odboru Petra Hájka. A to samé o sobě soudila již před rokem jistá Jana Yngland Hrušková, bizarní účastnice pavlačových TV show Michaely Jílkové Máte slovo. Převážná většina účastníků debaty ve veřejném prostoru však začala o Miloši Zemanovi jakožto o „českém Trumpovi“mluvit teprve poté, co se jím jmenoval sám. Miloš Zeman tu zkrátka nepatrně, leč podstatně posunul pravdu ve svůj prospěch; tento způsob postpravdy ostatně mistrovsky ovládá od počátků své politické dráhy.
Trump Princess vs. Kačenka
Když už si však český prezident trumpovský přídomek sám přidělil, zauvažujme, zda po právu. S nově zvoleným americkým prezidentem ho spojuje ze všeho nejvíc jím jmenovaná nechuť k imigrantům a záporný vztah k mezinárodnímu teroru. Také obliba v hrubším způsobu vyjadřo- vání, kterou sám označuje jako vzpouru proti zhoubné politické korektnosti, a významná a málo skrývaná sebeláska. Postrádá však jeho podnikatelské angažmá i zkušenosti, stejně jako umění okázale vystavovat bohatství a luxus – srovnání jejich osobních plavidel, 86metrové jachty Trump Princess s 259 cm dlouhým gumovým člunem Challenger 300, je víc než výmluvné. Ani jeho výměna za laminátovou pramici Kačenka na tom nic nezmění.
Pokud však jde o faktický politický program, s nímž si Donald Trump letos získal bílé americké muže z vnitrozemí, a tím i Bílý dům, má k němu mnohem blíž než český prezident šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Jeho Bude líp, letos inovované na Bude ještě líp, je jako bratranec z prvního kolena s Trumpovým vítězným nápisem na basebalce Make America Great Again. Obojí slibuje růst a prosperitu, to, že příští rok bude lepší než ty předcházející – přináší tedy pozitivní poselství, byť v rovině pouhého slibu, navíc od lidí poměrně málo vypočitatelných. Jak velký je to rozdíl od Zemanova všudypřítomného poukazování na všemožné stinné stránky života – migranty, teroristy a novináři počínaje a Jiřím Dienstbierem mladším konče! Nadto je Babišova cesta do vysoké politiky té Trumpově podobnější než Zemanova: český prezident je i přes přestávku součástí politické elity už víc než čtvrtstoletí. A konečně, srovnání počtu nul na bankovním kontě Andreje Babiše s nulami Trumpovými jasně odsouváMiloše Zemana s jeho několika málo nulami kamsi do pozadí.
Svět bez politické korektnosti
Dalším z českých politiků, který by si zasloužil označení za českého Trumpa víc než Miloš Zeman, je Tomio Okamura. Pozitivní vizi sice nemá, avšak stejně jako Babiš i Okamura vzešel z podnikatelského světa. Body navíc mu pak přidává jeho televizní minulost. Podobně jako Trumpovi mu obecnou známost přineslo především vystupování v televizních soutěžních show. Okamurovou verzí Trumpova The Apprentice byla show Den D – v níž v doupěti investorů čekal mimo jiné s dnešním předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny za ANO Ivanem Pilným na adepty podnikatelství, aby jim buď pomohl, nebo je zavrhl – tak jak to činil ve své show Trump. Ani v jednom z pořadů se žádná podnikatelská korektnost nenosila, adepti odcházeli převážně jako zpráskaní psi a pro svět zbavený politické korektnosti bylo účinkování skvělou výbavou.
Máme-li si tedy odpovědět na otázku, kdo že je ten český Trump, musíme k ní přistoupit mnohem komplexněji než český prezident. Zdejší politická krajina však poskytuje, jak je z našeho krátkého nástinu zřejmé, dostatek vhodného materiálu. Figuru „český Trump“lze sestavit z víc konstrukčních prvků, na stejném principu, jak funguje celosvětově úspěšná stavebnice Lego. Něco z prezidenta Zemana, část z Andreje Babiše, pár dílků z Tomia Okamury, a pokud jde o vztah ke klimatickým změnám, z Václava Klause. Lze se však obávat, že takto poskládat lze pouze monstrum, proti němuž i originální Trump je něco jako plyšový medvídek.