Prazdroj žlutější nebude
Vstupem japonského kapitálu do českého pivovarství se pro spotřebitele nezmění vůbec nic
Aktuálně oznámená akvizice společnosti Plzeňský Prazdroj (pivovary v Plzni, Nošovicích a Velkých Popovicích) japonskou společností Asahi vyvolala jak mezi odborníky, tak mezi laickými spotřebiteli vlnu reakcí, často hodně kontroverzních. Je možná načase zopakovat si některá fakta.
Předně, společnost Asahi kromě Plzeňského Prazdroje kupuje pivovary v dalších středoevropských zemích, tedy v Polsku, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku, všechno toto získá od nadnárodní pivovarské skupiny SABMiller, která má na globálním trhu s pivem zhruba deset procent a je v současné době globální dvojkou hned po společnosti Anheuser-Busch InBev. Tato globální pivovarská jednička totiž kupuje uvedenou globální pivovarskou dvojku a podmínkou transakce je právě odprodej oněch výše zmíněných středoevropských aktiv třetí straně.
Pro společnost Plzeňský Prazdroj to bude znamenat jen jedno, a to, že budoucí majitel bude také globální hráč, ale výrazně menší. Tím by mohlo dojít k omezení možností distribuce, a tedy exportu produkce do světa. Export ale často v pivovarství nebývá to, na čem by celý sektor měl stavět, vždyť pivo obsahuje přes devadesát procent vody – a přece jen má pivo také omezenou trvanlivost, takže nebývá tím nejlukrativnějším vývozním artiklem na větší vzdálenosti.
Pro spotřebitele se pak nezmění vůbec nic. I nový nadnárodní majitel bude nadále budovat exkluzivní image zejména superprémiové značky Pilsner Urquell, opak by byl ekonomickým a marketingovým nesmyslem, a bude se snažit i nadále zachovat výbornou profitabilitu celé společnosti, která činí kolem dvou korun z jednoho půllitru.
Transakce za hodně peněz
Proč by tedy nový vlastník něco výrazně měnil? Samozřejmě tlak na ekonomiku produkce a snižování nákladů zůstane obdobný, ale ten by tu byl ve vlastnictví jakékoliv nadnárodní pivovarské společnosti. Spotřebitel ani nezaznamená, že dojde k pravdě- podobné změně místa licenční produkce značky Asahi Super Dry, která se dnes vyrábí v konkurenčním Staropramenu.
Sice se ona značka vyrábí na pražském Smíchově, ale vůbec není určena pro český trh, běžný český spotřebitel toto pivo vůbec nezná.
Možná dokonce by si z hlediska marketingového vnímání mohla značka Pilsner Urquell pomoci, protože nebude soupeřit se superprémiovou americkou značkou Miller v rámci jedné pivovarnické skupiny.
Lze se snad jedině pozastavit nad poměrně vysokou cenou za celou transakci, všechny středoevropské pivovary vyjdou Asahi na nějakých 200 miliard korun. Je to možná trochu zarážející, středoevropský pivní trh je sice ziskový, ale rozhodně zde není potenciál k dalšímu růstu, neb snad až na Polsko ve všech výše uvedených zemích spotřeba piva má buď klesající trend, nebo stagnuje.
Na druhou stranu moc možností pro akvizice na celém globálním pivovarském trhu nezbývá a společnost Asahi má rozhodně velkou chuť expandovat, když už jí před několika lety nevyšel vstup na český trh prostřednictvím Staropramenu.
Celá transakce by pak ještě mohla pomoci jednomu českému odvětví – chmelařství. Japonsko totiž až do předloňského roku bylo největším dovozcem českého chmele, v loňském roce se na první místo sice zařadila Čína, nicméně pouze z hlediska objemového vyjádření. Pokud se vývoz vyjádří finančně, stále vede Japonsko, což znamená, že do Japonska proudí kvalitnější český chmel.
Plzeňský Prazdroj totiž v rámci produkčního procesu používá velké množství chmelových extraktů, které se vyrábějí zejména v zahraničí z chmele s vysokým obsahem alfa hořkých kyselin.
Pod vlivem japonského vedení by tak mohlo dojít k tomu, že se bude více při produkci prosazovat český chmel.
Autor je členem Beeronomics Society (společnost ekonomů zabývajících se pivem a pivovarstvím)