Jak by škola učila děti jezdit na kole
kola v britském Nottinghamsphiru dává známky nejen dětem, ale také jejich rodičům. Článek v deníku The Telegraph (upozorňují na něj webové stránky Scia) vysvětluje, že cílem je motivovat rodiče, aby spolupracovali se školou, účastnili se jejích akcí a dávali dětem podporu. Ostatně nejen v Anglii se ukazuje, že podporované děti dosahují lepších výsledků než ty, které vyrůstají jako dříví v lese. Aby bylo jasno, rodiče dostávají nejen áčka, tedy naše jedničky, ale i déčka, tedy čtyřky. O repetentech se zatím nemluví, zato o těch, co se dokázali zlepšit ze čtyřky třeba až na dvojku, referuje ředitelka pravidelně. Některým rodičům prý ale trochu vadí, že učitelé probírají jejich chování před ostatními, a taky si, stejně jako to dělávají žáci, stěžují na nespravedlnosti. Přece by se mělo rozlišovat, jestli jde o matku v domácnosti, nebo o rodiče, který je od rána do noci v práci. Jenže znáte učitele, za vším vidí jenom výmluvy. Jisté je, že ředitel britské školní inspekce ocenil známkování rodičů jako přínosnou praxi, kterou je vhodné zavádět i do dalších škol.
Studentům střední školy v Sydney se podařilo syntetizovat účinnou látku přípravku, který se používá k léčbě parazitických infekcí, pozoruhodně levně. Co oni pořídili za 20 dolarů (510 korun), prý jedna firma prodávala za 100 000 dolarů (2,5 milionu korun). Mimochodem, FBI před časem zadržela podnikatele, který v době, kdy stál v čele farmaceutické společnosti Turing, nechal zvýšit cenu léku proti parazitickým infekcím ze 13,5 na 750 dolarů za tabletu.
Studenti se výzkumem zabývali rok a jejich cílem bylo poukázat na nepřiměřené ceny léků zejména v USA. V Austrálii a Británii se tatáž tableta dostane za 1,5 dolaru. (Tolik k diskusi o diametrálně různých cenách stejných léků, která graduje i u nás.)
Na minulou poznámku o tom, jak se dá taky učit na základních školách informatika, aby děti otrávila, reagoval Oldřich Botlík ilustračním líčením, jak by se děti asi učily jezdit na kole, kdyby to bylo na škole. Odehrávalo by se to nejspíš takhle: Napřed by se po delších diskusích zavedl předmět, který by se nejspíš jmenoval „jízda na kole“. Pak by se dlouze sestavoval učební plán a vyráběla metodická podpora. Konečně by se žáci začali učit. Nejprve vývoj bicyklu, potom dějiny cyklistiky. Následovalo by vyjmenovávání jednotlivých typů kol, posléze jednotlivých součástek (tady by jistě došlo na klasifikovaný test). Ke konci školního roku by přišla na řadu teorie údržby kol, jejíž znalost by se rovněž klasifikovala. Na kolo by děti ještě ani nesedly, natož aby na něm uměly jezdit. No není to výstižné?
Přesně podle tohoto schématu se teď začíná pracovat na modernějším způsobu výuky češtiny. Napřed výzkum, jestli by se dalo ubrat na rozboru větném, pak další, co by se eventuálně dalo ubrat, a pak přesun vedlejších vět příslovečných účelových z prostředka roku na konec.