Monarchie ve fázi pomalého rozkladu
Po dlouhé vládě Eduarda Taaffeho (1879–1893) nastalo v Předlitavsku období politické krize. Jednou z příčin byla postupující hospodářskámodernizace, která soustředila velké množství dělnictva v několika centrech. Masové demonstrace, doprovázené nejednou krveprolitím, otřásaly systémem a vedly k postupné demokratizaci.
V letech 1896 a 1906 byly prosazeny reformy zavádějící všeobecné, přímé a rovné volební právo pro muže. Politická modernizace se tím ovšem zastavila a autoritativní vládnutí pokračovalo dál: vlády jmenoval císař bez ohledu na parlament. Rozpadal se i systém stran, kdy se vedle starých honoračních (např. mladočechů) prosazovaly nové masové strany na třídním (sociální demokracie, národní sociálové) či stavovském základě (agrárníci).
Větší problém ale představovala stupňující se nacionalizace společnosti. Roku 1893 mladočeši použili na českém sněmu v boji proti česko-německému vyrovnání (punktace) jako první obstrukci: hlukem znemožnili jednání. V roce 1897 je na říšské radě napodobili Němci, kteří parlament blokovali dlouhé měsíce. Začalo to nejprve dlouhými projevy, kdy např. brněnský Otto Lecher „žvanil“dvanáct hodin... Na zdržování navázalo nási- Hudební výjev zmladočeské obstrukce říšské rady lí, vedení sněmovny posléze na svou ochranu povolalo četnictvo a vylučovalo poslance výtržníky ze sněmovny.
Němci se tehdy domohli zrušení Badeniho jazykových nařízení zavádějících do úřadů češtinu. To rozzuřilo mladočechy, kteří v červnu 1900 zdemolovali sněmovnu. Zahráli „muziku, podle které musí tancovat celé Rakousko“. Od té doby stále někdo někde obstruoval a parlament nepracoval. Vlády proto udržovaly stát v chodu „nouzovým zákonodárstvím“. Český sněm, který kvůli německé obstrukci léta nepřijal zemský rozpočet, musel být roku 1913 dokonce tzv. anenskými patenty zrušen. Paradoxně si to nakonec přály i politické strany, které k tomu daly tichý souhlas.