Dá se těm Němcům věřit?

LONDÝN/PRAHA „Bylo by velmi nepříjemné a pro naše zájmy škodlivé, pokud by obsah této otevřené diskuse o jednom z našich nejbližších spojenců vešel ve známost.“

Tato slova byla uvedena na konci dopisu, v němž zval osobní tajemník tehdejší britské premiérky Thatcherové vybrané odborníky na důvěrnou schůzku do jejího venkovského sídla v Chequers.

Psal se 24. březen 1990 a několik dnů předtím proběhly první svobodné volby na území komu- nistického východního Německa. V nich zvítězily strany prosazující sjednocení v co nejkratším možném termínu.

A právě větší Německo bylo tématem setkání, které podle jednoho z jeho účastníků, osobního tajemníka premiérky Charlese Powella, trvalo pět hodin.

Tajemníkovy zápisky, stejně jako zvací dopis na diskusi v Chequers a jiné dokumenty jsou součástí souboru materiálů z úřadu britského premiéra z let 1989 a 1990, které v pátek odtajnil britský Národní archiv.

Dokumenty týkající se Německa naznačují, jak moc se Thatcherová obávala, že Německo bude v Evropě moc dominantní.

Vedle Powella, Thatcherové a ministra zahraničních věcí Douglase Hurda se diskuse na venkovském sídle premiérů zúčastnili historici Fritz Stern, Gordon Craig, George Urban, Norman Stone, Hugh Trevor-Roper a Timothy Garton Ash.

Debatovalo se mimo jiné o charakteru Němců. Mezi otázky, položené hned na úvod, patřilo, jestli jsou nebezpeční a zda se jim dá věřit. Tajemník Powell zachytil, že se také hovořilo o jejich sklonu ke strachu, agresivitě, drzosti, zastrašování, sobectví, stejně jako o jejich komplexu méněcennosti a sentimentalitě.

Kritiku vyvolalo dle Powella i to, jak si Němci počínali při jednáních v Evropském společenství, kdy byl konstatováno, že „používali lokty“a Británie by „měla zůstat pěkně obezřetná“.

Přesto se ale nakonec většina z přítomných shodla na konstato- vání, že Británie by měla novou politickou realitu, včetně sjednoceného Německa, přijmout pozitivně.

Historik Norman Stone, jenž se památné debaty také zúčastnil, k tomu pro Financial Times uvedl, že uvažování premiérky bylo silně ovlivněno jejím dětstvím ve 30. letech. Především pak jejím přátelstvím s židovskou dívkou původem z Vídně, jejíž rodina byla pronásledována nacisty.

Když se proto Thatcherová snažila na jaře 1990 sjednocení Německa zabránit, spoléhala hodně na své nadstandardní vztahy se sovětským komunistickým vůdcem Michailem Gorbačovem.

Z odtajněných dokumentů vyplývá, že v jednom telefonickém rozhovoru s americkým prezidentem Georgem Bushem z února 1990 uvedla, že „Sovětský svaz může zásadně vyrovnávat sílu Německa“.

Premiérka také navrhovala „širší evropské sdružení“, jež by mohlo buď konkurovat, anebo přímo nahradit Evropské společenství a jehož členem by se mohl jednou stát i Sovětský svaz.

Američtí diplomaté prý byli z těchto názorů značně znepokojeni. Obávali se, že Londýn by mohl s Moskvou uzavřít obdobu „Srdečné dohody“z roku 1904, která se stala východiskem pozdějšího spojenectví Francie a Británie před první světovou válkou.

Nové archivní dokumenty ukazují, že britská premiérka Margaret Thatcherová, přezdívaná „Železná lady“, měla začátkem roku 1990 tak velké obavy ze znovusjednoceného Německa, že chtěla jeho vliv vyvážit spojenectvím se Sovětským svazem. Dokumenty týkající se Německa naznačují, jak moc se Thatcherová obávala, že Německo bude v Evropě moc dominantní

Špatná osobní chemie mezi premiéry

Kritický postoj vůči Německu se odrážel i v komplikovaných osobních vztazích mezi Thatcherovou a německým kancléřem Helmutem Kohlem. Byly prý natolik špatné, že Kohl v jednu dobu dokonce navrhl, aby se kontakty obou státníků odehrávaly prostřednictvím šéfa britské diplomacie Hurda. Reakce premiérky, jak ji vyjádřila poznámkou u příslušného dopisu, byla jasná: Ne.

Zároveň si ale Kohl i Thatcherová podle všeho uvědomovali, jak moc ovlivňuje jejich „osobní chemie“vztahy obou států. Obzvlášť, když takovéto informace stále častěji pronikaly do médií.

Při společných veřejných vystoupeních se proto zpravidla snažili zachovat dekorum.