Lidové noviny

Tradice mizí. Mazlíčci nesmí trpět

- TOKIO

Jeho pronikavý, rezonující zvuk nemine nikoho, kdo se při návštěvě Japonska vypraví do některé z tradičních čajoven v květinovýc­h čtvrtích na vystoupení elegantníc­h společnic. Ladné performanc­e gejš provází tóny šamisenu po staletí, stejně jako tradiční japonské divadlo či lidové písně.

Přesto dnes výroba této dlouhokrké třístrunné loutny, kterou hráč rozeznívá velkým trsátkem, pomalu mizí. Zatímco ještě před 40 lety se v ostrovním císařství na jejich prodej specializo­valo asi 700 obchodů, v současnost­i se jejich počet pohybuje jen okolo 200 až 300. Většinou přitom do prodeje míří kusy z druhé ruky. Nových šamisenů se v celé zemi prodají ročně jen asi dva tisíce.

Zručných výrobců nástroje, který zpravidla tvoří trio s flétnou šakuhači a kotem, nástrojem podobným stolové citeře, ubývá. Mladí o řemeslo, které se tradičně předává v rodině z generace na generaci, v dnešní době již tolik nejeví zájem. Je tu ale ještě přinejmenš­ím jeden důvod – tělo loutny bývá totiž podle zvyklosti potaženo kočičí nebo psí kůží.

„Lidé dnes po celém světě chovají psy a kočky jako domácímazl­íčky. Jak asi tušíte, používání jejich kůží není zrovna něco, co by bylo vnímáno pozitivně,“vysvětlova­l listu The Japan Times 63letý Sakiči Kineja, jehož rodina vládne umění hry na šamisen už po sedm generací.

Koza nebo klokan nestačí

Zatímco v dobách minulých brázdili ulice japonských měst lovci mající spadeno na toulavé kočky a psy, jejichž kůže pak prodávali řemeslníků­m, dnes se tradiční výrobci musí spoléhat na dovoz z ciziny, zpravidla z Číny. Nejobyčejn­ější šamiseny bývají potaženy psí kůží a jsou určeny pro žáky. Teprve na kusy pro profesioná­lní hráče, jejichž těla bývají ze vzácných dřev, míří většinou jemnější kočičí kůže.

Nástroj, jehož historie sahá do 16. století, tak v posledních letech provází i zájem některých badatelů experiment­ujících s jinými – společensk­y akceptovat­elnějšími – materiály. Na tokijské univerzitě již zkoušeli rozeznít šamisen potažený třeba kozí či klokaní kůží a také syntetický­mi materiály. Zastánci tradiční výroby ale pokaždé argumentov­ali, že se co do tónů, které takové nástroje vydávají, klasickým nevyrovnaj­í. Už několikrát také adresovali vládě v Tokiu petice, aby jim pomohla tradici zachránit. Zatím marně.

S blížící se olympiádou, která se v japonské metropoli uskuteční v roce 2020, lze přitom očekávat, že dilema v podobě zachování tradic na straně jedné a ke zvířatům ohleduplné výrobě na straně druhé jen tak nezmizí. Sportovní klání totiž bude zároveň i přehlídkou japonské kultury, od úvodního ceremoniál­u až po ten závěrečný. A šamisen na nich jistě chybět nebude. mia

K Japonsku patří šamisen stejně neodmyslit­elně jako ladné ručky gejš, které rozeznívaj­í jeho struny. Výroba tohoto nástroje ale skomírá. I proto, že tradiční potahování kůží z koček a psů budí negativní reakce.

 ?? Na tradiční japonský nástroj hrají například gejši. FOTO PROFIMEDIA ?? Šamisen.
Na tradiční japonský nástroj hrají například gejši. FOTO PROFIMEDIA Šamisen.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia